Marek Douša je ročník šedesát dva a shodou náhod mu tento rok bude také šedesát dva. Protože třicet let ilustroval časopis Reflex, je tedy pravda, že to byla polovina jeho života. Marek Douša z Reflexu odešel, ale kreslit nepřestal. Je na volné noze. Na svém profilu na Facebooku k tomu napsal: „Dlouho jsem si myslel, že jsem na volné noze, ale byl to omyl. Na volné noze jsem až teď a můžu si dělat, úplně co chci, jenom není jistý, že za to dostanu zaplaceno.“
Marek je dnes volný jako myš, přesněji řečeno Mickey Mouse, jehož kreslenou podobu může použít na světě kdokoliv, protože autorská práva na tuto figurku již zanikla. Proto k ní Marek připojil dvě slova „Chcete mě“, čímž odkazuje i na to, že je nyní právě volný a nebrání se případné spolupráci. Samozřejmě že za odměnu, protože přestože se to může jevit absurdně, tak i kreslíři platí za elektřinu, jídlo a teplo.
V tomto díle podcastu Maxim Pavla Vondráčka vysvětluje kreslíř Marek Douša, jak se dostal do Reflexu a do humoristického časopisu Sorry, kdy a jak začal kreslit, čím kreslí a také kde kreslí. Například jeho ikonická kresba s textem „Nikdo neumí říct kunda líp než ta píča z Hradu“, která skvěle ilustrovala podivuhodné vyjadřovací schopnosti hlavy státu, vznikla ve stavebninách na betonové skruži.
Marek Douša je vyrovnaný a klidný, neustále ironický a v podcastu stejnou dikcí dokáže komentovat své kresby, které promítáme na obrazovku, vysvětlit, kdo byla legendární paní Grófová, která věděla o světě všechno, stejnou tóninou hlasu popíše svůj vztah k Rusákům a také okomentuje, jaký je rozdíl mezi pedofilem a židovským pedofilem. Přesněji řečeno se vyjádří k tomu, proč z mediálního prostoru mizí ostrý a bolestně nekorektní humor.
„To ale zase přejde, protože lidstvo je založeno na pnutí a když všechno bude hodné a uhlazené, tak to postupně zase vyvolá reakci nehodnou a neuhlazenou,“ myslí si Marek Douša.
V podcastu se dozvíte, jak se žije na českém severu, kam se Marek odstěhoval z Prahy, že svět opilce je strašně hezký, ale svět očima střízlivého je ještě hezčí, jak ho ovlivnila kniha Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti od Roarka Bradforda, jak reagoval, když poprvé spatřil francouzský satirický časopis Hara-Kiri nebo Charlie Hebdo.
S tím souvisí i jeho postřehy o rozdílnosti vnímání humoru v jednotlivých kulturách. Je pravda, že Němci i humor berou vážně a jak by Indonésan reagoval na českou satiru?
Marek Douša v rozhovoru popisuje i další ikonické postavy české kreslené satiry, například Fefíka a Urbana, dozvíte se, proč by nikdy nechtěl být filmovým princem a kam se poděli sudetští Češi.
Rozhovor je postavený na paradoxní situaci, v níž kreslíř na obrazovce komentuje vlastní kresby – to při videopodcastu dává smysl, ale v audioverzi to může mít neobvyklou náladu.
