Audioverze
Do redakce INFO.CZ jsem si pozval Hynka Medřického, badatele a vynálezce, kterému někteří říkají „světelný fašista“. Otevřel mi oči v tématu světla a tmy a náš rozhovor odhalil, jak hluboce umělé osvětlení ovlivňuje vše od menstruace přes psychiku dětí až po samotné přežití hmyzu. Ponořte se do fascinujícího světa, kde tma není nepřítel, ale lék.
Co se dozvíte:
Proč menstruační cyklus není 28 dnů, ale 29,5 dne – a jak s tím souvisí Měsíc.
Jak pouliční lampy narušují čištění mozku ve spánku a mohou přispívat k depresím u dětí.
Proč více světla na ulicích neznamená více bezpečí a může dokonce nahrávat zlodějům.
Jak umělé světlo systematicky likviduje hmyz a proč je to pro nás existenční hrozba.
Jaká jednoduchá a levná řešení existují pro obce i pro každého z nás.
Proč bychom měli památky osvětlovat zevnitř a ne zvenku.
Jak si správně nastavit světlo v ložnici a na mobilním telefonu.
Rozhovor jsem začali zostra. Menstruací. „Všechny ženy si škrtají v kalendáři 28 dní,“ spustil Medřický. „Ale to je nesmysl. Menstruační cyklus je lunární cyklus. A ten má 29 a půl dne. Příroda to tak zařídila. Ovulace na úplněk, kdy bylo vidět na partnera, menstruace na novoluní, kdy byla tma a klid.“
Potom jsme se proletěli historií. Ukázal jsem mu kresbu našeho prapraprapředka u ohně. „Tady to začalo,“ kývl Medřický. „Oheň nás dostal na vrchol potravního řetězce. Ale taky to byl první umělý zdroj světla v noci. První narušení.“
Pak přišly olejové lampy Římanů, petrolejka Ignacyho Łukasiewicze z roku 1854, která dala světu první pouliční osvětlení, a nakonec LED diody. Každý krok byl myšlen dobře. Každý krok nás posunul dál od přirozeného světa.
A pak mi Hynek popsal, co lampa dělá s námi, s našimi dětmi, se stromy za našimi okny. V noci, v hlubokém spánku, probíhá v mozku klíčový proces – lymfatický systém odplavuje odpadní látky, které se tam přes den nahromadily. Je to takový úklid, bez kterého mozek stárne a degeneruje. „Abyste se do téhle fáze dostali, potřebujete tmu. Absolutní tmu. To bílé světlo, i když pronikne jen skrze víčka, ten proces naruší nebo úplně zastaví. Mozek se neuklidí.“
Při slově bezpečnost v noci v souvislosti s osvětlením se Hynek Medřický skoro rozesmál. „To je největší a nejúspěšnější lež světelného průmyslu. Kdyby to byla pravda, nesmělo by se krást ve dne. Fakta jsou přesně opačná. Např. jedna francouzská studie zase zjistila, že v ulicích, kde se na noc zhasíná, klesl počet vykradených aut o 45 %. Zloděj totiž taky potřebuje vidět, co krade. Ve tmě si baterkou netroufne svítit, je okamžitě podezřelý.“
Když už jsem si myslel, že už mě nemůže víc šokovat, přišel s hmyzem. Můra, která letí za světlem, nepáchá sebevraždu. Má v genech zakódováno, že se v noci orientuje podle nejsilnějšího zdroje světla na obloze – Měsíce. K němu nikdy nedoletěla. K lampě ale doletí. Přímo u ní je intenzita světla 100 tisíc luxů. Hmyz je lapen. Létá dokola, dokud nepadne vyčerpáním.
„Ztratili jsme 75 % biomasy létajícího hmyzu v Evropě,“ řekl. „To nejsou jen komáři. To jsou opylovači. Základ našeho potravního řetězce. Až nebudeme mít co jíst, protože nebude kdo by opyloval naše plodiny, bude nám úplně jedno, jestli vidíme na cestu před domem.“
Když odcházel, namířil svůj spektrometr na svíčku a pak na studiový reflektor. Ten rozdíl byl jako nebe a peklo. Teplé, plné spektrum ohně proti agresivní modré špici umělého světla. „Ta modrá špička je tam jen proto, že je to levné,“ dodal na rozloučenou.
