Audioverze
„Už Sokrata odsoudili za to, že kazí mládež. A jak říkal Zdeněček Neubauer, je to ta nejzáslužnější činnost.“
Komunita je podle Alexandra Budky základem společnosti. Bývalý novinář, nedostudovaný teolog, psycholog a religionista, duše i srdce hippie komunity na Dolském mlýně u Okoře, praktikující křesťan a emeritní polyamorista se v podcastu Mezi osly a jednorožci rozpovídal o svých hodnotách, životní filosofii i obav z budoucnosti.
Dolský mlýn v Noutonicích u Okoře je domovem české hippie komunity už víc než dvacet let. Kromě toho, že tu žije současně několik rodin s dětmi, je také kulturním epicentrem. Pražští studenti se sem pravidelně sjíždějí na přednášky, koncerty i další akce.
„Jsme otevřeni všem. Lidé si sem mohou přijet odpočinout, dopsat knihu nebo zkrátka žít,“ říká Alexandr Budka, kterému nikdo neřekne jinak než Sandy.
Ekumenismus v praxi
„Nejsme žádná náboženská skupina, takže neexistuje konkrétní kritérium pro přijetí nebo pozvání do naší komunity. Jsem tu já se svou ženou jako praktikující katolíci a polyamoristi, vedle nás různí new age, vegani, buddhisti, hinduisti, taoisti. Jsme hodně inspirovaní hnutím Rainbow family, což je takové neformální sdružení, které vzniklo v Americe na sklonku hnutí hippies na přelomu 60. a 70. let, když všichni trochu vystřízlivěli,“ vysvětluje.
V rozhovoru se také dozvíte, proč je „kažení mládeže“ záslužnou činností, jaké tradice ctí volnomyšlenkáři, kudy vede cesta k rodinnému štěstí a proč je budoucnost komunity na Dolském mlýně momentálně velmi ohrožena.
