„Když za mnou po pohřbu, který jsem uspořádala, přicházeli lidé a říkali, že to byl jeden z nejhezčích zážitků v jejich životě, uvědomila jsem si, jak důležité je emoce správně zpracovat.“
Anna Mothejlová o sobě říká, že není typická praktikující pohanka, ale svoji praxi hodně přizpůsobuje osobní gnózi, podle toho, jak se její život zrovna vyvíjí.
„Pohana v dnešní době chápu jako člověka, který hledá nějaký duchovní směr vycházející z našeho kulturního prostředí, ale nevyhovují mu naše tradiční duchovní směry, třeba křesťanství,“ říká.
Změna je život
Na příkladu nedávného rozchodu s otcem svojí dcery vysvětlila, jak nám mohou přechodové rituály pomoci zpracovat emoce a přestavět opěrný systém našeho života tak, aby se celý nezbortil.
„Přechodové rituály nejsou jen svatba nebo pohřeb. Může to být cokoliv, co vyžaduje změnu nějaké struktury,“ vysvětluje. „Přicházejí v momentě, kdy potřebujeme opustit starý systém a vystavět si nový,“ dodává.
Příběhy pod kůží
Jako součást přechodových rituálů a zpracování traumat praktikuje například také tělesné modifikace, konkrétně tetování. „Když emoce prožijeme skrze dobrovolnou bolest, ta změna se nám doslova propíše pod kůži. I to je součást léčebného procesu,“ uvádí.
Kouzlo okamžiku
V rozhovoru se také dozvíte, jak vypadá pohanský pohřeb na míru a proč aromaterapie nemá jasně vymezené hranice. O rituálech mluví jako o přirozené součásti života. Nemusí se proto týkat jen vztahů nebo velkých zlomových událostí.
