Den s trolejbusovým šotoušem. V ulicích Prahy se i po půl století najdou staré sloupy, dráty a torza zastávek | info.cz

Články odjinud

Den s trolejbusovým šotoušem. V ulicích Prahy se i po půl století najdou staré sloupy, dráty a torza zastávek

Neděle 1. července 2018 bude svátkem všech šotoušů, do Prahy se po téměř 46 letech vrátí trolejbusy na lince z Palmovky do Letňan. V ulicích hlavního města se dá ale stále narazit i na mnoho stop po původních trasách. Ta nejzajímavější místa na pravém břehu řeky jsme si prošli s trolejbusovým „archeologem“ Jiřím Šimůnkem.

Éru trolejbusů Šimůnek sám nezažil, narodil se až rok a půl poté, co z Orionky vyjela poslední jednapadesátka směr Strahov. O jednotlivých linkách toho ale dokáže vysypat z rukávu mnohem víc než lidé, kteří jimi denně jezdili do práce nebo do školy. „Připravte se ale, že toho moc neuvidíme. Památek na trolejbusovou minulost města rychle ubývá s tím, jak se opravují domy a chodníky,“ varoval nás předem. Přeháněl. Možná to platí pro pomezí Vršovic a Vinohrad, kde jsme si dali sraz, rozhodně ale ne pro Vysočany, kde jsme po několika hodinách chůze skončili.

Nahoře v Novovysočanské nebo dole mezi Harfou a stanicí metra Vysočanská pojali v šedesátých letech likvidaci trati hodně ležérně. I po více než padesáti letech tu pozorný chodec zahlédne původní trolejové sloupy občas i s izolátorem a kusem drátu. „Dá se to pochopit, když se rušila trať, musely se kvůli plynulosti dopravy hlavně rychle sundat troleje. Odstranění sloupů se nechávalo na později a ty pak v ulicích zůstávaly hrozně dlouho,“ říká Šimůnek. Dobrým příkladem je oblast Malvazinek v Praze 5, kde ještě v polovině osmdesátých let stály dvě souvislé řady sloupů. Kdyby se tehdy město rozhodlo trolejbusovou dopravu obnovit, stačilo by mezi ně natáhnout dráty a mohlo se znovu začít jezdit.

Ale zpátky na náš pravý břeh Vltavy. Jiří Šimůnek je sice rodákem z Vršovic, proto ale v Bělocerkevské kousek nad Edenem nezačínáme. Náš průvodce nám tu chce ukázat mizející stopy po smyčce na konečné a také betonový základ někdejší zastávky Zdravotní ústav. První vozy na elektrický pohon vyjely do pražských ulic už za první republiky, jejich zlatá éra však přišla později. Do Vršovic sice jezdila tramvaj, když tu ale v padesátých letech začalo vyrůstat sídliště, musela být doprava stejně tak jako v jiných částech města posílena trolejbusy. „Tramvajová síť i tramvaje samotné byly po druhé světové válce ve špatném stavu. Proto v Praze vznikla podpůrná síť trolejbusových linek,“ vysvětluje Šimůnek.

Ve fasádách cihlových bytovek se tady zachovalo hned několik trolejových růžic, jejichž použití bylo levnější než stavba sloupů a napínání příčných převěsných drátů mezi nimi. Sloupy navíc nešlo postavit všude. Růžice, které se ničím neliší od těch tramvajových, bývaly krom izolátorů doplněny i o tlumiče – válečky s pryžovou výplní, které měly chránit dům před vibracemi. Existují růžice se čtyřmi i dvěma otvory pro vruty, tam, kde se dalo počítat s dostatečně fortelnou zdí, sahali montéři po jednoduchém očku. Taková můžeme vidět třeba hned za rohem v Ruské nebo na Karlově náměstí, na bílých kachlících polikliniky, naproti níž se dochovalo i sotva znatelné torzo bývalé zastávky.

Dřív bychom si ze zastávky Zdravotní ústav nahoru na Korunní popojeli, dnes stoupáme po svých. Na Orionce nás čeká pokračování příběhu sloupů z Malvazinek, tři z nich se staly základem pro památník trolejbusové dopravy odhalený v místě bývalé smyčky roce 2010.  Právě odtud v říjnu 1972 vyjel na poslední cestu na dlouho poslední pražský trolejbus. „Na kopii dobové zastávky byla před osmi lety odhalena pamětní deska, někdo ji ale hned dvakrát ukradl,“ krčí rameny Šimůnek a připomíná, že díky zásobám z Malvazinek mohl o rok dříve vzniknout i druhý podobný památník na Hanspaulce. Na Orionce měly trolejbusy i vozovnu, která původně sloužila tramvajím. „Krátce po válce se z ní stala vozovna trolejbusová, fungovala ale jen do roku 1955, kdy byla otevřena nová vozovna na Bohdalci. Ta byla vůbec první, a zároveň poslední, pražskou vozovnou vybudovanou speciálně pro trolejbusový provoz. Z Orionky pak udělali středisko vrchního vedení, přestěhovali sem třeba trolejáře nebo dráteníky.“

Vedle sloupů, růžic nebo novodobých památníků se v ulicích ukrývají i stopy minulosti, které nemá běžný chodec šanci zaregistrovat, například ukousnutý chodník v místech, kde trolejbusy zatáčely ze Slezské doprava do Boleslavské. „Poloměr obrubníku se tu musel změnit, protože Tatry T 400 měly velmi ztuha jdoucí řízení a ostré oblouky jim dělaly problémy,“ vysvětluje Šimůnek. Na křižovatce Slezské a Kolínské nás pak upozorňuje na dva zasádrované otvory v jedné z fasád. Ze Slezské tu trať uhýbala směrem na Žižkov, řidiči museli zastavit, vystoupit a ručně přehodit výhybku pomocí tlačítek ve skřínce na domě. Na ostatních křižovatkách vše probíhalo automaticky.

Přes Žižkov pokračujeme do Vysočan, výživný je hlavně konec Novovysočanské ulice. Ta dřív vedla až dolu na Harfu, ale kvůli rozšiřování kolejiště libeňského nádraží byla zaslepena. V koncovém úseku jako by se zastavil život, fakt, že se dřív jednalo o důležitou dopravní tepnu, dokládají jen růžice na domech a několik trolejových sloupů. Vedle těch, které nesly dráty, musela mít trať také sloupy napájecí. Jeden takový přežil v Žitné před domem číslo 51. Trolejbusový skanzen pokračuje i v dolních Vysočanech, pod mostem přes Freyovu ulici nám Šimůnek ukazuje nikdy neodstraněné šrouby izolačních desek trolejí. „Jedná se o bývalou tovární vlečku z ČKD, dřív se tu jezdilo normálně přes koleje, kvůli nehodám, které se nevyhnuly ani trolejbusům, tu byl ale koncem padesátých let vybudován tento podjezd.“

Na sloupy ve Freyově ulici nás Šimůnek už ani upozorňovat nemusí, sami je rozpoznáváme, přestože je maskuje jejich nová funkce. Na jednom z nich visí uliční cedule, další někdo natřel načerveno a navěsil na něj billboard. „Tohle jsou dnes ale spíš výjimky. Většina nenávratně mizí, i když třeba růžice někteří majitelé domů nechávají na fasádách jako ozdobu i po rekonstrukcích,“ těší Šimůnka. Všechny pražské linky má trolejbusový šotouš mnohokrát prochozeny. „Šance, že bych objevil něco nového, je minimální,“ hlásil už ve Vršovicích. V půlce Freyovy ale zpozorní, zastaví se a botou začne hrabat v místě, kde zpod asfaltu vykukuje původní dlažba. A v ní – tadá! – kruhový „pařez“ kdysi dávno uříznutého sloupu. Někdy je to skutečná archeologie.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud