Pražská White & Case letos utrží vyšší stovky milionů, říká její šéf Petr Pánek

Jan Januš

15. 11. 2018 • 07:00

Advokát Petr Pánek, specialista na nemovitosti a fúze a akvizice, nově řídí pražskou pobočku jedné z globálně nejvýznamnějších advokátních kanceláří White & Case. „Musíme se snažit předvídat, kam trh půjde, abychom byli u těch správných klientů a dělali pro ně tu správnou práci. V roce 1991 jsme se podíleli na privatizaci Škoda Auto a o 10 let později Transgasu. V roce 2004 naše firma připravovala pro Zentivu první veřejnou nabídku akcií v České republice a v dnešní době velmi rádi a pilně pracujeme pro Avast,” říká v rozhovoru pro INFO.CZ Pánek, který vystudoval i Kolumbijskou univerzitu a je rovněž registrovaným americkým advokátem v New Yorku.

Jaké má česká pobočka White & Case v současnosti postavení v rámci celé sítě?

Pražská White & Case je mezinárodně daleko více integrovaná než třeba před 16 lety, kdy jsem do kanceláře nastoupil. Má to své výhody i nevýhody, výhody dnes ale převažují. Všichni equity partneři pražské pobočky jsou globálními partnery (podílejí se tak na celosvětovém zisku firmy - pozn. red.). Firma je poměrně stejná všude ve světě, a to v dobrém slova smyslu. Má jasně definovanou strategii, soustředí se primárně na velká centra advokacie a byznysu, zejména na Spojené státy a Velkou Británii. Neznamená to, že by veškeré investice mířily do New Yorku nebo do Londýna, ale tam je naše síla. Odpovídá to i historii firmy, která sahá až do roku 1901.

V Praze působíme 27. rokem. White & Case se teď velmi dobře daří a pražská pobočka má v síti unikání postavení. I když jde o malý trh, je patrně nejlepší, co se týká hodnocení kvality práce jednotlivých lidí. Praha na svou váhu v rámci sítě boxuje o několik tříd výše.

Loňský obrat české pobočky činil podle údajů zveřejněných na Právnické firmě roku 521 milionů korun. Budeme se bavit i za letošní rok o podobných číslech, tedy o stovkách milionů korun?

O vyšších stovkách milionů. Určitě se řadíme mezi ty největší kanceláře na trhu, a to s rozumným počtem lidí, ti ale musí občas pracovat o něco více než u konkurence. White & Case má globálně 44 kanceláří ve 30 zemích. Nemáme ambici mít vlaječku v každé zemi, je za tím velmi důkladná úvaha. Firma momentálně dává práci asi pěti tisícům lidí, z toho je přibližně polovina právníků a daňařů. Čísla za Prahu jsou v tomto měřítku skromnější, u nás celkově pracuje 111 lidí.

I do počtu lidí tak patříte k lídrům trhu…

Abych se přiznal, tyto statistiky úplně nesleduji. Jde o to, aby to byli ti správní lidé. Více než polovina z nich jsou právníky nebo daňaři. Definujícím prvkem naší kanceláře v Praze se stalo to, že je velmi proexportní. Partneři se neorientují jen na působení v České republice, ale následují svoje klienty i mimo ni, ať již v rámci střední a východní Evropy, jihovýchodní Evropy nebo také směrem na západ, zejména do Německa a do Velké Británie, do velkých finančních center.

Letos bude možná třetina našeho byznysu generována mimo Českou republiku, ale přímo řízená z Prahy. Myslím, že v tomto jsme na trhu velmi unikátní a dává nám to velký prostor pro budoucí růst.

To je to kritérium, které vás v rámci sítě řadí tak vysoko, jak jste o tom mluvil?

Je to jedno z kritérií, vedle nezávislých hodnocení naší práce. Pak je to samozřejmě ekonomický výkon, díky kterému dobře zapadáme do širší strategie firmy. Nezastírám však, že být poměřován 1:1 s kolegy, kteří působí na trzích s výrazně vyšší advokátní sazbou, vyžaduje vysoké nasazení. Věřím, že letošní rok pro nás bude jedním z nejlepších.

Nahrává tomu i ekonomická situace. V jaké kondici teď trh je?

Právníci mají tu výhodu, že pokud dobře předvídají, jak se bude ekonomika vyvíjet, jsou schopni reagovat poměrně slušně i v těch užších letech, je to anticyklický byznys. Současný počet transakcí, financování i sporné agendy si ale osobně nevybavuji. Mnohem více než dříve se věnujeme přeshraniční práci, transakční modely jsou mnohem sofistikovanější a objemy transakcí jsou násobně větší, než tomu bylo v historii. Největší rozdíl je v čase, v němž se musí práce odvést. Každý rok se práce zrychluje odhadem o 10 procent. Když jsme měli dříve na zakázku tři měsíce, dnes ji musíme udělat za měsíc.

A čím to je?

Je velký přetlak peněz na trhu a není zase až tolik investičních příležitostí. Rychlost transakce je jedním z kritérií, které považují prodávající za důležité. Pokud už se dohodnou na základních podmínkách s investorem, nemají už nervy na to trávit měsíce realizací transakce a žít nejistotou, zda se na trhu nestane něco, co ji zhatí. A konkurence investorů je natolik výrazná a tvrdá, že čím dříve transakci zrealizujete, tím menší je šance, že vám tuto příležitost někdo z konkurentů rozbije.

Tohle v 90. letech neplatilo?

Určitě ne, řada institucionálních investorů sem ani investovat nechtěla a Praha prostě nebyla na jejich mapě. Transakce jsou mnohem větší, těžší a sofistikovanější. Třeba u akvizic se dnes také častěji používá české právo, což odráží zvýšenou důvěru v český právní řád, to vidím jako velmi pozitivní. Rekodifikace soukromého práva tomu určitě prospěla. U přeshraničních transakcí ale u nás stále dominuje anglické právo. Zmínil bych i větší zapojení londýnských investičních bank přímo na transakcích v České republice. Procesy due diligence jsou také daleko rychlejší a už po nás nikdo nepožaduje tisícistránková stanoviska.

V nemovitostech se v posledních pěti letech převedlo tolik nemovitostí, že už téměř není do čeho investovat. Objevují se tak joint venture smlouvy s developery, investoři hledají týmy pro lokální dlouhodobou spolupráci, což je pro řadu lidí velká příležitost. Dynamickou součástí trhu je určitě logistika.

V čem je ještě současná advokacie v obecnější rovině jiná než ta v 90. nebo nultých letech?

V 90. letech se lidé učili, a to i na transakcích, navzájem od sebe opisovali. Velmi pomalu se vyvíjel právní řád. Na konci 90. let se zákonodárci snažili volnost přiškrtit, ale přehnali to, na vše bylo potřeba úřední ověření nebo posudky. Tyto věci investory rozhodně znervózňovali.

Pak se celosvětově přehřála ekonomika. V letech 2004 až 2007 jsme měli opravdu hodně transakční práce, vyjednávací pozice stran odrážela tuto hektickou dobu.

A v roce 2008 se všechno zastavilo, alespoň v některých oborech kompletně. Začínal jsem se věnovat nemovitostem, na flipchartu jsem měl rozepsaných 15 mandátů a během 14 dnů jsem je všechny škrtl. Jako firma jsme se začali specializovat na restrukturalizace, poučili jsme se my i naši klienti. Dnes je přístup klientů daleko zodpovědnější. Když se budeme bavit o dalších obavách z krize, tak věřím, že to, co se stalo v roce 2008 se opakovat nebude, ale určitě budeme procházet řadou změn.

Jak budou podle vás vypadat?

Je potřeba sledovat vývoj v technologiích. Zabývá se tím automotive, zaobírají se tím banky, řeší se bitcoiny. Velké změny nakonec spustí velké věci tohoto typu, ne nutně, že se přehřeje hypoteční trh nebo fondy. Faktorem bude spíše ekonomický cyklus pod vlivem nových technologií.

Jaký vliv mají technologie právě na advokátní byznys?

Jsme schopni udělat dvojnásobek práce. Někdy ale pak máme problém se plně soustředit na to, co je skutečně důležité pro klienty. Když je opravdu hektický den, dostávám každé dvě minuty e-mail, do toho SMS, LinkedIn zprávy a telefony. A překvapivě se chce se mnou někdo bavit ještě jako člověk. A to je svým způsobem kontraproduktivní, snažím se tak občas i o určitou hygienu a vyrazím třeba na oběd s klientem bez mobilního telefonu, abych byl schopen se pořádně soustředit. Je potřeba, abychom z technologické revoluce vyšli tak, že stroje budou pořád pracovat pro nás a ne my pro stroje.

A pokud jde o právní práci jako takovou?

Právníci si možná myslí, že se jich to netýká, ale týká. Počítače mají dnes k dispozici tolik dat, že jsou schopny zohlednit veškeré vědění, které jsme po tisíce let dávali jako lidé dohromady. Nevím, proč by za pár let nebylo naprostým standardem, že například v oblasti sporné agendy, pro vyhledávání nebo další jednodušší práci, se budou používat jen počítače. Budeme řešit, kdo jim bude dávat otázky, ale kdo bude vykonávat tu práci, je poměrně jasné. Stejně pokud se bavíme o komoditizovanějších právních instrumentech typu zajišťovací dokumentace na financování, nebo o základních nemovitostních agendách, když si vezmeme, jaký pokrok udělaly například veřejné registry a státní úřady. Sice občas přijdou zádrhele, ale trend je naprosto jasný.

Musíme se snažit předvídat, kam trh půjde, abychom byli u těch správných klientů a dělali pro ně tu správnou práci. V roce 1991 jsme se podíleli na privatizaci Škoda Auto a o 10 let později Transgasu, což byla největší privatizace v České republice o objemu přesahujícím čtyři miliardy euro. V roce 2004 naše firma připravovala pro Zentivu první veřejnou nabídku akcií v České republice a v dnešní době velmi rádi a pilně pracujeme pro Avast.

Jde tedy o to vědět, co se zrovna děje a co pohání byznys dopředu. To je základ a samozřejmě se to neodvozuje od ničeho jiného než od toho, jací lidi u nás pracují a jestli je tato práce baví.

Hodně kanceláří si stěžuje na nedostatek dobrých koncipientů i advokátů. Jak jste na tom vy?

Nebudu si stěžovat a ani nemůžu, protože bych si stěžoval sám na sebe. Jde o to, jak zaujmete lidi venku, na fakultách, nebo u konkurence. Nemůžete si myslet, že budete provozovat kancelář v hezkém prostředí, na recepci umístíte pěkné květiny a budete pracovat na těch největších transakcích a zrovna kvůli tomu k vám zamíří ti nejnadanější. Hodně důležité je, jak pracujete s lidmi, které máte ve firmě aktuálně. To jsou vaši nejlepší ambasadoři, mluví pak se svými kamarády a dělají vám tu nejlepší vizitku.

White & Case má k dnešnímu dni 660 alumni, kteří prošli touto kanceláří a řada z nich je velmi úspěšných. Rád bych jmenoval například místopředsedu Ústavního soudu Jaroslava Fenyka, Michala Smreka, který nedávno založil úžasnou family office R2G či skvělého Petra Němce ze Sebre a Amicusu. Z White & Case se tak stala určitá instituce. Je to pro nás velká priorita, musíme prostě vědět, co mladí lidé očekávají.

Nemyslím si, ale že pokud jde o jejich požadavky na vyváženost pracovního a rodinného života, že by byli jiní, než jsme byli my. Třeba já jsem tenhle typ práce vůbec dělat nechtěl, chtěl jsem chodit po horách a zachraňovat svět. A teď dělám tohle a nikdy jsem té volby nelitoval. Takže mávat nad tím rukou a říkat, že dnešní mladí lidé nemají zájem tak tvrdě pracovat a podobně, je špatně.

Jak se udála ta výzva vést pražskou pobočku?

Vždy jsem se na práci díval jako na poměrně jednoduchou. Od přírody jsem velmi soutěživý, chci být lepší než konkurence. Pokud budeme mít skvělý tým, budeme mít i správné klienty a v průběhu času přijde úspěch. Na to se soustředím a všechno ostatní vnímám jako vedlejší produkt kvalitní klientské práce.

Většinou to bylo tak, že mě někdo interně oslovil a řekl mi, že by bylo dobře, abych vzal nějakou vnitřní roli, než že bych se o ně sám hlásil. V tomto případě to proběhlo v podstatě podobně, na druhou stranu jsem ale pak zjistil, že tu jsem jedním ze služebně nejstarších a že je asi na místě, abych se této funkce zhostil, poté co dosavadní řídící partner David Plch dostal úkoly na evropské úrovni. Je pravda, že jsem od té doby neměl žádnou dovolenou a ani žádnou naplánovanou nemám.

Jaké změny by tedy měly přijít?

Samozřejmě mám tendenci věci měnit. Firma musí do budoucna zůstat dynamická, nikdy nemůže v nějaké podobě ustrnout. Příští rok budeme muset pravděpodobně reagovat na Brexit, momentálně jsme strukturováni jako pobočka londýnského LLP, budeme tak muset udělat nějakou technickou změnu, kterou začátkem příštího roku oznámíme.

Byl bych rád, kdybychom rostli ve významných oborech a kdyby se naše řady dále rozšiřovaly. Budeme se muset daleko více osobně angažovat i v zahraničí, i když sám sebe vidím co nejvíce v Praze. Mám tři malé děti, kterým chci být dobrým tátou. Ale hodně se nacestujeme, musíme sledovat naše klienty, kteří dělají to samé. Často jsme tak v Polsku, na Slovensku, v Německu či v Anglii.

Jak důležité jsou pro firmu vaše významu marketing a PR? Mám pocit, že se světu otevíráte více, než tomu bylo v minulosti…

Je pravda, že si vybavuji období, kdy jsme cíleně nekomunikovali. Je to pro nás nejjednodušší. Musíme se ale řídit hlavně tím, co by od nás očekávali a chtěli naši klienti. To, jak transakce řídíme a strukturujeme, je často i součástí know-how našich klientů i nás samotných, a tak o tom mluvit absolutně nemůžeme.

Pro komunikaci zůstává prostor, měla by být ale dobře rozmyšlená a mířit jednak k našim existujícím i budoucím klientům, jednak k právníkům, aby nás trh ideálně vnímal tak, jak vnímáme sami sebe. A do jisté míry je to komunikace směrem do firmy. Nechceme komunikovat proto, aby nás poznal někdo, kdo nás nezná. Trh vnímáme jako dosti segmentovaný a klienti od 90. letech pochopili, že když je odměna advokáta poloviční, tak za ni ani náhodou nemohou očekávat stejný servis.

Komunikovat se dá například i o pro bono aktivitách a tím je dále zviditelňovat…

V Praze podporujeme například Dobrého anděla a SOS dětské vesničky nebo Post bellum, Paměť národa. Není to ale pro nás otázka marketingu, jako vhodná se zde jeví spíše zdrženlivost. Je to pro mě ale i osobní věc, ve spolupráci s Dobrým andělem a dalšími vyrážíme na kolech po Evropě na ta nejzajímavější cyklistická místa. Přišlo by mi trochu sobecké věnovat se ve svém volném času jenom sportu, bylo by to samoúčelné. A tak tomu dodávám další rozměr.

Cyklistika je vaše dlouhodobá záliba. Co vás na ní baví?

Věnuji se tomu tak 15 let. Líbilo by se mi, kdybych si jednou otevřel obchod s kavárnou pro cyklisty. Je to aktivita, při které si člověk vyčistí hlavu, zároveň je to velmi rovnostářské. Na kole může jezdit každý, komu to zdraví dovolí. V kanceláři mám ceduli, na které je anglicky napsáno, že si nemůžete koupit štěstí, ale můžete si koupit kolo. Lidem to dává radost.

A jaký hlavní úkol před sebou máte do budoucna?

Hlavním úkolem nás partnerů bude vychovat další generaci, někomu předat tu vlajku. A pak jim můžeme odněkud zpovzdálí cyklokavárny (úsměv) držet palce a povzbuzovat je.

SDÍLET