Z šéfa Novy partnerem ve White & Case. Návrat do advokacie mi byl asi nejbližší, říká Jan Andruško

Jan Januš

22. 05. 2018 • 13:10

Většina lidí ho stále zná jako bývalého generálního ředitele skupiny Nova. Jan Andruško ale pracuje už přes dva roky pro mezinárodní advokátní kancelář White & Case. Z její pražské pobočky vede tým zaměřený na telekomunikace, média a technologie působící v oblasti střední a východní Evropy. Nedávno tak například radil skupině PPF při akvizici části aktivit Telenoru. Andruško teď poskytl INFO.CZ exkluzivní rozhovor, ve kterém vzpomíná i na svůj návrat do advokacie: „Po Nově bylo těžké hledat další manažerskou funkci. Všichni žili v představě, že už pro mě nemůže být nic zajímavé. Alespoň v oblasti médií, že už mi všechno bude malé.

Za Českou republiku jste vedl tým White & Case, který radil skupině PPF při akvizici části Telenoru ve střední a východní Evropě. V čem byla tato práce pro vás specifická?

Konkrétní mandáty nemohu bohužel komentovat, váže nás advokátní mlčenlivost. Obecně ale mohu říct, že je zajímavé, jak se postupem času mění typ práce akvizičních právníků z velkých mezinárodních advokátních kanceláří v našem regionu. Firmy jako White & Case historicky pracovaly primárně pro zahraniční investory v České republice a v celém regionu střední a východní Evropy. To samozřejmě pořád pokračuje, teď ale také advokáti pracují pro silné české investory při jejich expanzi do zahraničí, a to i do jiných než obvyklých teritorií, jako byla Asie, země bývalého Sovětského svazu a tak dále. Čeští investoři postupem času shromáždili vlastní kapitál a také zvýšili svou sofistikovanost, pokud jde o jejich přístup k externímu akvizičnímu financování, a hledají zajímavé investiční příležitosti i mimo republiku. My tyto klienty obsluhujeme v rámci naší globální sítě přímo z Prahy. To je pro ně komfortní, nabízíme jim sílu a pozice, které máme v jednotlivých investičních nebo finančních centrech světa, ale také na mnoha dalších místech. Pracujeme i pro jiné místní investory s mezinárodním přesahem, než je PPF, ale ta je samozřejmě nejsilnější. Jsme rádi, že u její mezinárodní expanze můžeme být.

V čem je jiná práce právníka, který se věnuje telekomunikacím?

Telekomunikace jsou z pohledu fúzí a akvizic jedním z nosných odvětví. V rámci odvětvového zaměření praxe se k telekomunikacím obvykle přidávají média a technologie, i když v poslední době se mluví hlavně o technologiích, je to moderní. Telekomunikace jsou ale pořád zajímavé, podívejme se třeba na zamýšlené převzetí Time Warner ze strany AT&T. V oblasti telekomunikací tedy dochází k řadě velkých fúzí a akvizic, jak jsme v našem regionu viděli například na Telenoru nebo na akvizici O2 ze strany PPF či Českých Radiokomunikací ze strany Macquarie.

Na telekomunikačním trhu je dnes klíčová zejména infrastruktura, hlavně pro rozvoj širokopásmových připojení a distribučních cest. Důležitá je také pro média a technologické firmy, jde o páteř pro celý sektor. Málokdo si uvědomuje, že všechen obsah a data musí někudy běhat. Tím, že telekomunikace drží infrastrukturu, mohou do budoucna udávat tón rozvoje internetu a samozřejmě i televize. Pokud nemáte svoji vlastní infrastrukturu, budete muset s tím, kdo ji drží, vyjednávat. A telekomunikace v rámci trendu naopak stojí o obsah, chtějí si budovat vlastní knihovny a programy. 

Pokud odhlédnu od fúzí akvizic, telekomunikace minimálně pro mě v tuto chvíli znamenají také správu spektra a uvolnění pásma 700 MHz a zrobustnění širokopásmových distribučních cest ve smyslu digitální agendy Evropské unie 2020. Jednou z cest, jak být v rámci technologického pokroku a digitálního průmyslu napřed před zbytkem světa, je právě rozvoj internetu a infrastruktury. Souvisí s tím dnes například také digitalizace televizního vysílání.

Proč jste se této oblasti rozhodl jako právník a advokát věnovat? 

Dostal jsem se k tomu při práci pro CME. Prošel jsem s nimi různými etapami, od arbitráže až po znovuovládnutí skupiny Nova. Televize měla v té době přímou licenci na rádiové spektrum, dnes už to ale funguje jinak. Postupně jsem začal pracovat i pro jiné klienty, pro HBO, pro některé mediální agentury a onlinové zákazníky. Pokud jde o White & Case, klienti samozřejmě oceňují, když máte přímou zkušenost z nějakého konkrétního průmyslového sektoru. Dokáži se podívat na právní práci i pohledem klienta a využít to k zefektivnění, ke komerčnějšímu přístupu k věci. Chápu, jak to funguje v korporaci, kdo má jaké zájmy, co je třeba probrat a co ne. Naučíte se také pracovat s řadou týmů, stylů managementu, HR a podobně. Sleduji teď rovněž to, jak si právníci uvědomují, že i advokátní kancelář je byznys jako každý jiný. Jak se starají o klienty nebo jak dělají v rámci možností marketing.

Většinu těchto zkušeností byste získal i jako šéf jiné korporace, v čem pro vás ale televize Nova byla specifická? Jaké je pro právníka šéfovat televizi?

Televize je kreativní prostředí a řada těch kreativních lidí se podiví, když vidí právníka v jejím čele. Právníky většinou vnímají jako lidi, kteří jsou více upjatí než kreativní. Padaly samozřejmě otázky, proč si vybrali právníka. Po celém světě ale působí v managementu spoustu právníků, a to i v médiích. Management televize je speciální, řídíte kreativní lidi a oni si o těch, kteří jsou jen „úředníky“, myslí své. Často to berou tak, že oni tvoří tu televizi, film, seriál a vy je jenom omezujete a přitom tomu nerozumíte, protože jste nikdy nenapsali žádný scénář a nic nenatočili. Tato dvě prostředí se mezi sebou tak trochu perou. Ale každý, kdo příliš popustí uzdu kreativcům, riskuje, že to pak začne ujíždět ekonomicky. Různý produkt má různou cenu. V České republice jsou bez diskuse velice šikovní filmaři a televizáci, kteří umějí udělat skvělý film, seriál i show, otázkou je, kolik to bude stát a jestli se vám to někdy vrátí. Hledání této rovnováhy je někdy velmi těžké.

Specifikem také je obrovský vliv skupiny Nova…

Samozřejmě je obrovský, i oproti jiným druhům médií je váha televize pořád velká, v tom širokém masovém zásahu je pořád bezkonkurenční. Když jste ředitelem televize v našem regionu, samozřejmě vám to otevře cestu k nejrůznějším kontaktům a lidem. Pořád se s vámi chce potkat spousta lidí, je málo dveří, které vám zůstanou v byznysu zavřené. Řada lidí ocení, že mě zná i jinak než jako právníka a řada lidí mě, myslím, ještě jako právníka primárně nebere.

A není to někdy naopak limitující? Že vás berou jako bývalého ředitele Novy?

Neberu to tak a ani mi to tak lidé nedávají najevo, už je to nějaký čas. V byznysu je ale také spousta lidí, kteří se na televizi nedívají a ani nevěděli o tom, že jsem šéfoval televizi.

Jak hodnotíte úroveň současných médií a konkrétně televizí? Oproti době, kdy jste šéfoval Nově existuje více kanálů, i když právě ty Novy jsou spojené zejména s vaším působením. Jiný dosah také zaujímá televize Barrandov…

Myslím, že Nova po mém odchodu zavedla už jen jeden sportovní kanál navíc, ten ale není v pozemním vysílání, obsah samozřejmě měla nakoupený, bylo třeba ho jen rozdělit. Myslím, že se toho zase tolik nezměnilo. Barrandov sice neměl tolik kanálů jako dnes, musela se mu tak zvýšit souhrnná sledovanost, ale nevím, zda třeba v prime timu v cílových skupinách, na které jsme se zaměřovali my, došlo k nějakému zásadnímu nárůstu sledovanosti. Těmi hlavními hráči tak podle mého zůstávají Nova, Česká televize a Prima, i když Barrandov udělal velký kus práce.

Jaké by ale bylo vaše hodnocení, pokud bychom se na to nedívali čistě byznysově, ale vlivově a také s ohledem na to, že některé informace, které na Barrandovu zaznívají, třeba v pořadech Jaromíra Soukupa nebo v Týdnu s prezidetem, nejsou pravdivé, nebo jsou minimálně složitější, než jak jsou prezentovány? Navíc žijeme v éře fake news…

Pokud jsem si dobře všiml, má Barrandov v souvislosti s některými pořady diskuse s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Obecně je nutno vzít v úvahu, že oproti internetu a částečně i tisku je televize daleko více svázaná regulatorními požadavky na objektivitu, vyváženost a pluralitu zpravodajství. V televizi by fake news neměly procházet, to je obecně rozdíl oproti internetu. Do budoucna se to myslím bude muset řešit. Ne, že by z hlediska obsahu a fake news nebylo technicky možné regulovat internet, ale bylo by to složité. Jednak si můžete otevřít kolik chcete blogů a stránek a vydavatel se může stále někam přesouvat a měnit identitu. Viděli jsme to i v případě některých našich klientů, když je některé servery nebo blogy napadaly a byly to vlastně prázdné skořápky, které se přesouvaly sem a tam. Regulace internetu je ale obecně velmi ožehavé téma, které okamžitě vyvolává silný odpor jeho uživatelů, a to zejména s odkazem na omezování svobody slova. Stálo by ale za to sankcionovat zavádějící a nepravdivé informace; ty, jejichž cílem je uvádět v omyl a manipulovat. 

Je tu prostor ještě pro další televizní kanály?

Je to těžké, jde o otázku byznys modelu v rámci kanálů volně dostupných pozemskou cestou. Už za mě se mluvilo o tom, že je to na hraně. Pozice v zemských digitálních televizních multiplexech jsou v zásadě vyprodané, je ale otázkou, co se stane v důsledku další vlny digitalizace. Může se otevřít prostor pro další nové kanály, půjde ale o to, zda trh takové další volně dostupné kanály uživí.

Jak vážnou konkurencí je z vašeho pohledu pro televize videobsah na internetu?

Pokud bychom se podívali na to, kolik času lidé tráví sledováním televize, osobně bych se vsadil, že to příliš dolů nejde. Jde o otázku životního stylu, kolik mají lidé volného času a jak ho tráví. Mění se ale to, že paralelně, vedle televize, jsou lidé více také na telefonech, tabletech a na počítačích. Změna samozřejmě nastane se změnou generace a vidíme svoje děti, které čas tráví úplně jinak, a i když sledují televizi, sledují další obsah na tabletu či telefonu a různě to kombinují. Dnes je volně dostupná televize programována primárně na ženy ve středním věku, ty rozhodují o rozpočtech a útratách domácností, pokud jde o nákupy běžného spotřebního zboží. Až ale současná mladá generace doroste do věku, kdy bude ve větším rozsahu rozhodovat o nákupu zboží, které je předmětem mediálních a marketingových kampaní, pak se změní i zaměření a charakter těchto kampaní. A pak se bude měnit i televize, tedy ta, která vydělává na reklamě. Osobně si myslím, že máme možná ještě tak 10, 15 let, kdy bude televize pokračovat podobným směrem jako dnes. Pak se to může změnit.

Jak se v této souvislosti změní podle vás třeba Česká televize?

To je zajímavá otázka. Jedinou pojistkou toho, že tu bude nějaká volně dostupná televize a že nebudou všechny zpoplatněné, je v tuto chvíli právě Česká televize. Česká televize se tlačí na internet, to je zjevné, a patrně se tomu bude muset přizpůsobit i legislativa. Vytváří si například svoji internetovou videotéku, což bylo historicky diskutabilní. Česká televize se snaží jít za svým divákem, to je v pořádku, ale internetoví hráči se ptali, zda v tomto případě šlo o veřejnou službu. Internet je široký a má rozsáhlou nabídku obsahu, takže je otázkou, zda na něm má veřejná služba vůbec z principu místo, a pokud ano, tak kdo by měl roli veřejné služby na internetu zastávat.

Podobně se řeší i zpravodajský portál Českého rozhlasu irozhlas. Nemáte tedy jednoznačný názor na to, zda jsou tyto aktivity médií veřejné služby z pohledu zákona v pořádku?

Tehdy jsem stál na straně komerčních televizí, byli jsme tvrdě proti tomu. Dnes, když už na sobě nemám dres komerčního vysílatele, samozřejmě chápu, že i média veřejné služby následují technologický rozvoj, ale je otázka, zda by za to divák měl povinně platit. To je k velké veřejné diskusi. Pak je tu otázka, jestli televize veřejné služby bude do budoucna nutná, ale jako občan této země si myslím, že je to v dnešní době, kdy se média silně oligarchizují, důležité.

Proč jste se vlastně vydal po odchodu z Novy do velké advokacie a do White & Case? Dříve jste měl spíše menší advokátní kancelář…

Fungovala butikovým způsobem. Měli jsme silné portfolio klientů, ale poměrně úzké. V kanceláři jsem po dobu mého působení v televizi několik let nebyl, trh se samozřejmě pohnul a změnila se konkurence i klienti. Po mém návratu do advokacie jsem tak nevyhnutně uvažoval, jestli moje zkušenosti a portfolio kontaktů není výhodnější využít v rámci silného globálního hráče. White & Case se mnou mluvili hodně dlouho, někteří lidé už v době, kdy jsem byl ještě v televizi. Říkali mi, že kdybych se chtěl vrátit do advokacie, tak že to pro mě může být dobrá platforma. Globální hráč jako je White & Case má přístup ke všem významným projektům v regionu. Je to pro mě zajímavé profesně. Sledovat, jak jsou investice připravované, vyjednávané a kompletované. V rámci globální sítě můžete pracovat s lidmi po celé zeměkouli, od Silicon Valley po Peking. S lidmi, kteří na druhé straně světa dělají zajímavou práci, třeba i v jiném právním systému.

Jaký byl pro vás návrat do advokacie?

Na Nově to bylo dost náročné, ekonomika České republiky nerostla několik let za sebou. Podílet se v takové době na řízení společnosti, která je sice lídrem, ale je závislá na reklamním trhu a reklamní trh zase na tom, kolik a za co lidé utrácejí, nebylo jednoduché. Stálo mě to hodně energie, potřeboval jsem nabrat nové síly. Dnes pracuji na trhu, který roste a má rekordní čísla všude po světě. Přemýšlíme jen, co bychom dělali dřív, to je pro mě pozitivní. 

Byla advokacie jasnou volbou, nebo jste zvažoval i další působení mimo právo?

Jasná volba to nebyla, zvažoval jsem toho více. I když upřímně řečeno, po Nově bylo těžké hledat další manažerskou funkci. Všichni žili v představě, že už pro mě nemůže být nic zajímavé. Alespoň v oblasti médií, že už mi všechno bude malé. Taky řada lidí má představu, že když jste byl šéfem Novy, už se vám nechce moc pracovat. Jsem ale pořád mladý na to, abych někde vysedával, a pokud bych nepracoval ve White & Case, pracoval bych někde jinde. Ale v oblasti médií opravdu tolik zajímavých projektů nebylo. Nabízely se tak jiné směry a návrat do advokacie mi byl asi nejbližší. Ve White & Case děláme zajímavou práci, jsme blízko byznysu, investičnímu bankovnictví a kapitálovému trhu. Funguje to lépe, než jsem si vůbec dokázal představit.

Chápu, že jste ve White & Case a po ničem dalším se nerozhlížíte. Ale je pro vás televize uzavřená záležitost? Nabízí se paralela s Petrem Dvořákem, který také šéfoval Nově a teď řídí Českou televizi…

Práce v médiích je plná energie a emocí a každý, kdo do nich jednou vkročil, na to nikdy nezapomene a těžko se s nimi loučí. Teď jsem ale ve White & Case a tyto otázky neřeším. 

SDÍLET