ČESKÁ JUSTICE | Bylo by naivní spoléhat se na to, že Evropa již nepotřebuje alarm, který ji bude chránit před nenápadným sklouzáváním k totalitě. Tím je již po desetiletí Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP). Myslí si to advokát Jiří Kmec z kanceláře HAVEL & PARTNERS. Zkušený právník na poli problematiky lidských práv se přihlásil do výběrového řízení na soudce této prestižní instituce.
Dlouho jste působil ve státní správě, a to dokonce jako zástupce zmocněnce pro Evropský soud pro lidská práva. Jaká to byla zkušenost?
Na Ministerstvo spravedlnosti do kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva jsem nastoupil na počátku roku 2002. Souběžně jsem tehdy ještě dokončoval studia politologie a pracoval na své rigorózní a poté doktorské práci na Právnické fakultě UK. Kancelář tehdy prošla velkou personální obměnou, kdy se vedle vládního zmocněnce samotného v relativně krátkém čase vyměnil i skoro celý jeho tým. Současně začal významně vzrůstat i objem stížností, který byl české vládě komunikován k vyjádření. Byla to práce po všech stránkách obohacující, která mi dovolila dostat se k velmi zajímavým případům, komunikovat se soudy všech stupňů a Ústavním soudem a prostřednictvím stanovisek vlády „vést dialog“ s vrcholnou evropskou jurisdikcí v rámci desítek sporů.
Z jakého důvodu jste poté odešel do advokacie?
Poté, kdy nám v roce 2012 s kolegy vyšel velký komentář k Evropské úmluvě o lidských právech, jsem však dospěl k závěru, že je to ten pravý čas zkusit něco nového. A určitě nelituji, že jsem se nechal svými kamarády nalákat do advokacie. Zpočátku bylo samozřejmě třeba se mnohému teprve učit. Přicházel jsem s tím, že za 10 let na ministerstvu jsem přeci jen nějaké zkušenosti s právem získal. Záhy jsem ale poznal, že podobnou intelektuální výzvou jako ve Štrasburku obhajovat regulaci nájemného nebo odsouzení prokurátorky z procesu s Miladou Horákovou může v některých případech být i klientovi spolehlivě poradit, kdy se mu promlčí nárok a před jakým soudem jej má žalovat.
Jaká je vaše pozice v advokátní kanceláři a čemu se věnujete?
V advokátní kanceláři HAVEL & PARTNERS jsem začínal na pozici právního experta a poté, co jsem si dodělal advokátní zkoušky, jsem poměrně rychle vystoupal na pozici counsela. Jde o pozici, která je vyhrazena seniorním advokátům, jejichž úkolem není na rozdíl od partnerů věnovat tolik času tzv. business developmentu, ale soustředit se na právní práci a odborné vedení jednotlivých týmů a výchovu mladších kolegů. Já tuto pozici zastávám v týmu specializovaném na zastupování klientů v soudních a rozhodčích řízeních, který je nejširším takto specializovaným týmem advokátů v České republice. Takže náplní mé práce je v podstatě klasická advokacie spojená především s jednáním s klienty či protistranou, přípravou procesních podání a účastí na soudních jednáních. K tomu se ještě v menším rozsahu věnuji též insolvencím a problematice trestní odpovědnosti právnických osob.
Z jakého důvodu se nyní hlásíte do výběrového řízení na soudce ESLP, tedy se vlastně vracíte ke své původní „agendě“?
V této otázce se musím hned zkraje trošku ohradit proti té zmínce o „návratu“. Především o něčem takovém hovořit je více než předčasné. Jediné, co jsem zatím udělal, je to, že jsem podal přihlášku do výběrového řízení a stal se ještě ani ne kandidátem, ale pouze uchazečem o jedno z míst na tříčlenné kandidátce. A tuto kandidátku poté čeká ještě dlouhá cesta, než z ní soudce za Českou republiku budou na jaře příštího roku vybírat členové Parlamentního shromáždění Rady Evropy. A i když nejsou veřejně známa ani jména všech dalších spoluuchazečů, je i z těch již známých zřejmé, že za favority následné volby budou nejspíše považováni jiní. O „návratu“ však v mém případě nejde hovořit ani z toho důvodu, že jsem štrasburskou agendu nikdy zcela neopustil. Mohu-li si vypůjčit „gastronomický“ příměr, judikatura ESLP možná po mém přechodu do advokacie přestala být mým dennodenním chlebem, určitě však nezmizela z mého jídelníčku. Za dobu působení v advokacii jsem se podílel na přípravě asi čtyř desítek stížností k Ústavnímu soudu i Evropskému soudu pro lidská práva a také se přesvědčil, že znalost judikatury ESLP může být komparativní výhodou i v řízení před obecnými soudy. Už skoro 15 let navíc prakticky měsíc co měsíc publikuji v časopise Soudní rozhledy shrnutí a komentáře k nejvýznamnějším rozhodnutím ESLP. To mě nutí udržovat se stále v obraze ohledně štrasburského dění a i díky tomu jsem měl vlastně „v ruce“ všechny rozsudky, které ESLP za tu dobu vydal.
