ANALÝZA | S vývojem v kauze Čapí hnízdo, kterou nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman znovu otevřel, se do veřejné debaty vrátil pojem abolice. Tedy právo prezidenta zastavit trestní stíhání. Miloš Zeman jej nakonec v případě premiéra Andreje Babiše nevyužije. „Proč bych navrhoval abolici v době, kdy policie má přinést nové informace. To bych zasahoval do práce policie,“ řekl v na TV Barrandov a podobně se vyjádřil i pro server iDnes.cz. Nabízí se ovšem otázka: je to rozhodnutí definitivní, nebo platí jen pro tuto chvíli? Co se za slovem abolice vlastně skrývá? A jak se to má s milostí a amnestií?
Milosti, amnestie či abolice, tedy odpuštění trestu či zastavení jeho hrozby konkrétním představitelem moci – pánem, vladařem, panovníkem, v demokratických systémech pak většinou prezidentem – vždy vzbuzovaly emoce. A oprávněně. Vždyť jde o hodně – o svobodu, majetek, často i o život.
Institut milosti a amnestie je opravdu starý. Nejstarší dochované záznamy o nich pocházejí ze starověkého Egypta, a to zhruba z doby 3 000 let př. n. l. O amnestii v egyptském Karnaku se zmiňuje tzv. Stéla vyhnanců. Ve starověkém Římě císaři udělovali milost gladiátorům na přání davu. Konečně i Pilát Pontský nechal rozhodnout lid o tom, zda na jeho přání udělí milost proroku Ježíši, nebo zločinci Barabášovi.
