Prý se na svět pořád dívám jako přísný prokurátor. Politikaření Senátu mi ale vadí, říká Antl

Jan Januš

23. 09. 2020 • 06:00
V 90. letech patrně nejvýraznější a nejpřísnější státní zástupce Miroslav Antl, zvaný tehdy český Catani, je už 12 let senátorem. Deset let pak působí v čele senátního ústavně-právního výboru. Svůj mandát v letošních volbách obhajuje, nekandiduje už ale za ČSSD, s jehož předsedou Janem Hamáčkem i krajským vedením se ve zlém rozešel, nýbrž za vlastní hnutí Za občany. „Mám v sobě srdce státního zástupce, byl jsem jím 22 let. Někteří mi vyčítají, že se na všechno pořád dívám jako prokurátor,“ říká Antl v rozhovoru pro INFO.CZ, když se ho ptám na současnou kondici státního zastupitelství, ale tohle hodnocení platí i obecněji pro řadu jeho nesmlouvavých odpovědí. Třeba: „Vadí mi porušování pravidel legislativního procesu a obcházení připomínkových míst, i Legislativní rady vlády. Vadí mi, když například ministr podstrčí poslancům svůj návrh, čímž zcela obchází začátek legislativního procesu.“

Jak sám sebe jako senátora vnímáte?

Všichni se divili, proč jsem jako bývalý přísný státní zástupce šel do Senátu a tedy do politiky. Já tvrdím, že jsem nešel úplně do politiky, ale pouze do Senátu. Když jsem do něj před 12 lety nastoupil, právě probíhala rekodifikace trestního zákoníku a já jsem „trestňák“, vyhovovalo mi, že tam mohu přičinit určité poznámky. Podařilo se mi prosadit zpřísnění trestních sazeb za násilnou a mravnostní trestnou činnost a organizovaný drogový zločin. Předsedou ústavně-právního výboru jsem už 10 let a baví mě to. Řídím schůze věcně, apoliticky, mluví ti, kteří jsou připravení, stává se, že vezmu slovo třeba i předkladatelům, kteří nejsou schopni reagovat. Těžiště práce senátora dávám právě do výboru a do regionů. 

A nadto, Senátu chybí právníci. Sice se o něm mluví jako o ústavní pojistce a strážci ústavnosti, legislativního procesu a opraváři zákonů, ale jsme tu pravidelně jen tři až čtyři právníci s právní praxí. Jsme ve výrazné menšině, prakticky čtyřprocentní. Od zahraničních návštěv přitom slýchám, že u nich jde o 20 procent. Senát se u nás skládá spíše z lidí z komunální politiky, učitelů a lékařů. Senátorem by hlavně měl být člověk z praxe. V posledním, dvouletém období, však v Senátu začíná vítězit politika, a to i nad relevantní právní argumentaci a posudky expertů. 

Mluví se o tom, že Senát nyní hraje opoziční roli vůči vládě a prezidentovi. Je to tedy něco, co mu podle vás nepřísluší? Že by měl zůstat na odborné úrovni?

To je moje představa, která ale je samozřejmě lichá. Senát je parlamentní komora, zastoupená politicky. Asi se to dá od Senátu očekávat, ale mně to vadí. Představoval bych si Senát plný lidí z praxe, pokud možno odborníků a nestraníků. 

Čeho byste chtěl tedy dosáhnout v příštích šesti letech, pokud ve volbách uspějete? A budete znovu aspirovat na post předsedy ústavně-právního výboru? Protože předpokládám, že když už nekandidujete za ČSSD, nemusí to být tak jednoduché…

Především se musím stát senátorem. Ono to nebylo jednoduché už minule, když náš klub výrazně oslabil. Pokud bych nevstoupil do žádného klubu, bylo by to ještě složitější, ale je tu i předseda výboru, který do řádného senátorského klubu nepatří. Ostatní si ho velmi váží, proto mu dali důvěru. A já alespoň podle rétoriky svého okolí předpokládám, že si váží i mě. A i když moji místopředsedové mohli být předsedy, tak to odmítli. Chci pokračovat ve své senátorské práci, dál komunikovat a spolupracovat s lidmi, aktivně pracovat v regionu.

Dlouhodobě se připravuje nový trestní řád. Potřebujeme ho?

Určitě. Nové zákony potřebujeme od 90. let. Trestní i civilní proces jsou z 60. let a každý má zhruba 150 novel, jsou tak nepřehledné. Časté výměny ministrů spravedlnosti tomu také neprospívají, mění se pracovní komise, některé začínají znovu. Přednáším trestní právo, ale kdybych nebyl přímo u zdroje, měl bych problém řadu novel vůbec zachytit, kdy problémy bývají i s legisvakancí. Ještě s Robertem Pelikánem jsme se shodli, že lze trestní řád změnit i etapově, nejprve výrazně zrychlit přípravné řízení, zbytečně neopakovat výpovědi, rychle opatřit důkazy, které jsou zásadní pro meritorní rozhodnutí státního zástupce. Vždyť dokazování stejně probíhá před soudem. Po vzoru Slovenska bychom měli v soudním řízení rovněž rychle odstranit právní ping-pong, tj. opakované vracení věcí z druhé instance do první. Stačí jednou a pak ať už druhá instance musí rozhodnout. A další a další.

To, co říkáte, mnohé vypovídá o kvalitě legislativního procesu a legislativy…

Obecně mi vadí porušování pravidel legislativního procesu a obcházení připomínkových míst, i Legislativní rady vlády. Vadí mi, když například ministr podstrčí poslancům svůj návrh, čímž zcela obchází začátek legislativního procesu. Pokud jde o Senát, jsem přesvědčený, že by neměl být tvůrcem zákonů, spíše opravářem a určitě by je neměl komplexně měnit. I zákonodárná iniciativa Senátu by měla být ojedinělá či kosmetická. 

Co s tím tedy dělat?

Nově platí pravidlo, že zákony mohou vstupovat v účinnost jen dva dny v roce, to může pomoci, i když nyní se to kvůli pandemii nedodržuje, teď s ní údajně souvisí všechna legislativa. Ale na západě jsme viděli, že při nesouhlasu horní komory s návrhem zákona legislativní proces končí a nemůže být Sněmovnou přehlasován. To by se mi líbilo i u nás. A pak jde také o lhůty, například pro senátní návrhy nemá Sněmovna žádný termín. Zákon o státním zastupitelství je typickým příkladem. 

Tam jsou změny patrně komplexně zablokovány ze všech možných stran. Jak to na vás působí?

Náš návrh úplně zapadl, poslanci si duplicitně vyrábějí další, neshodnou se a ministryni spravedlnosti to samozřejmě vyhovuje. Řekne, že přicházejí s novým zákonem, ale ten nikde není. Milion chvilek už na to zapomněl, jde jiným směrem. I když ministryně dříve řekla, že nejvyššího státního zástupce neodvolá, může třeba teď přijít s tím, že v práci státního zastupitelství odhalila desítky problémů a má jiného kandidáta. 

Vedoucí státní zástupci by tedy měli mít jasně daná funkční období?

Ano, i v tom spočíval náš návrh. Když jsou stanoveny lhůty, každý ví, co ho čeká. Skončit ze dne na den je kontraproduktivní. Tehdy jsme na tom byli domluveni i s některými poslanci, ale dodneška se nic nestalo. To mi vadí.

Je to proto, že jde o tak politicky kontroverzní téma, třeba i kvůli zásahu na Úřadu vlády v roce 2013?

Asi. Je tam odpor k posílení pravomoci státních zástupců. Já bych s posílením souhlasil, ale musela by se rovněž zvýšit jejich odpovědnost. A s druhou verzí zase nesouhlasí státní zástupci, kteří říkají, raději nám nechte to, co máme. Je to skutečně komplexně zablokované. Nemyslím si, i vzhledem k odporu paní ministryně, že by teď vzniklo něco, co by bylo přínosem pro státní zastupitelství.

A kondice státního zastupitelství v současné době?

Mám v sobě srdce státního zástupce, byl jsem jím 22 let. Někteří mi vyčítají, že se na všechno pořád dívám jako prokurátor. Takže bych měl říct, že je všechno v pořádku, ale z mého pohledu není. Já jsem byl přísný a nekompromisní, nelíbí se mi tak přílišné odkládání věcí a zastavování trestního stíhání. Přijde mi, že státní zástupci trochu zpohodlněli a nejsou tak důslední při prosazování trestů, které sami navrhují. Často se raději kloní ke kompromisům. I policie má tendenci hodně odkládat, vždy to tak bylo kvůli míře neobjasněnosti a statistikám, teď už se ale tohle tolik neřeší. Státní zástupci by měli zkrátka častěji podávat obžalobu. Mají-li pochybnost, musí dát věc soudu, i když pochybují o úspěšnosti nebo tam vidí vysokou pravděpodobnost neúspěchu.

Během vašich senátorských mandátů se obměnil Ústavní soud, v příštích šesti letech se opět bude měnit. Jak by měl vypadat „čtvrtý“ Ústavní soud?

Nechci říkat žádná jména, i když ze začátku i se mnou pan prezident Zeman ta jména konzultoval. Vůbec se mi nelíbí názory typu: „Teď jsme u moci my, tak si rychle doplňme Ústavní soud“. Politika do toho nepatří. Pokud jde o poslední kandidáty, jsem velmi spokojen a prosazoval jsem je. Možná to je úlet, ale líbilo by se mi, kdyby kandidáti na ústavní soudce museli mít vedle desetileté právnické praxe také justiční zkoušku. I když vím, že tam musí být i teoretici a profesoři. Další jména zřejmě ještě navrhne tento prezident a Senát by o nich neměl rozhodovat politicky.

Jako tomu bylo v případě bývalého děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy a profesora ústavního práva Aleše Gerlocha?

To vůbec nebyl kontroverzní návrh. Ale protože přišel z Hradu, vybudilo to nevídanou nenávist některých senátorů. A opravdu nevídanou, protože jsem se s ní ještě nikdy nesetkal. Pan profesor všechny požadavky splňoval, u ústavně-právního výboru jasně prošel. Poukazoval jsem i na to, že v minulosti zpracovával právní stanoviska pro Senát, a to pro všechny strany, které ho o to požádaly. A najednou se stal nezpůsobilým coby soudce Ústavního soudu. Byla to jeho těžká porážka, a já jsem rovněž schytal spoustu nenávistných urážek, že jsem se ho zastal. Další profesor, Pavel Šámal pak prošel hladce, a nikdo mu nevytýkal, že jej navrhuje stejný pan prezident a je tam s ním stejný, všemi nenáviděný kancléř. A je výborné, že je Pavel Šámal novým ústavním soudcem, chápu i jeho osobní důvody k této zásadní funkční změně. Snad i další volby proběhnou bez zášti vůči předkladateli.

Pojďme ještě k dalším tématům, které hýbou společností. Jak hodnotíte dění kolem koronavirové pandemie?

Neumím posoudit zdravotní a epidemiologické aspekty. Z hlediska právního však špatně. Pominuli-li chaos, vystupování různých autorit s různým výkladem. Já jsem se už musel důrazně ohradit proti způsobu, kdy vláda si rozhodla vlastním usnesením ve věci, v níž šlo o novelu ústavního zákona o bezpečnosti. Podobné je to u omezování svobod občanů ministry, kdy vláda nejde cestou přijetí novel zákonů, které by jí tuto možnost dávaly. Ani po půl roce nevíme, kdo vlastně řídí stát v době pandemie. Co když třeba jde o vyvolávání strachu k omezení a ovládnutí občanů? Bohatnou banky, farmaceutický byznys a jiní, zatímco stát a občan chudne.  

Co říkáte na současnou snahu o přepisování minulosti, boření pomníků a diskuzi o podstatě totality?

Jako Mirek Antl říkám, že se mi to nelíbí. Pokud někomu postavíme pomník, byť za jiné doby, a přetrvává tam i 30 let po revoluci a teď ho zboříme, měli by to předtím objektivně posoudit historici. Stejně jako u stěžejních změn právních předpisů by výklad dějin měli předtím prodiskutovat experti. Jinak mateme veřejnost, zejména mladé lidi. 

To znamená, že některé hodnoty by podle vás měly být zachovány?

Určitě. Nebo se zeptat občanů. Tohle je třeba na referendum. 

A ještě k zahraničí – sledujeme dění v Bělorusku či konflikt v rámci NATO mezi Tureckem a Řeckem…

Ať si to vyřeší Bělorusko bez cizí invaze a bez proklamované přeshraniční pomoci. Je to jejich vnitřní záležitost. Pokud jde o NATO, stále doufám, že je to jen na úrovni provokací, a tak to snad i zůstane. Snad si každý uvědomí, že vyvolání jakéhokoliv válečného konfliktu by mohlo vést ke zkáze. Možná i covid dopomůže k tomu, že se na mezinárodní úrovni začne více komunikovat a spolupracovat. 

Nekandidujete za ČSSD, ale za hnutí Za občany. Chcete se vrátit k tomu, proč to tak je?

Chtěl jsem dál kandidovat za ČSSD, ale podrazilo mne vedení kraje i nejvyšší šéf. Rozhodl jsem se tak, že se s nimi rozejdu, ostatně už měli svého protikandidáta. Určitě to nebylo proto, že ČSSD ztrácela přízeň občanů. Jsem baskeťák, nepřevlékám dres v průběhu soutěže. Dostal jsem nabídky i od jiných subjektů, ale nepřišlo by mi fér hrát za jiný tým, a tak jsem si založil vlastní. Nás je v hnutí osm a účel je jediný. Peníze, které dostávají v případě získání mandátu poslance či senátora stranické sekretariáty, tj. 900 tisíc korun ročně, tedy u senátora 5,4 milionu korun celkem, my nepotřebujeme, nemáme žádné provozní náklady, a tak je dáme přímo občanům našeho regionu.

Jakým způsobem?

Mám Fond Miroslava Antla pro rozvoj regionu, tam už 12 let dávám svoje peníze, v každém volebním období jsme rozdělili statisíce. Lidé v regionu vědí, že dlouhodobě podporuji spolkovou činnost, dobrovolné hasiče, mladé a malé sportovce, umělce, ale i seniory aj. A všem říkám, že pokud budu senátorem, bude podpora mnohonásobně vyšší. Naše financování je průhledné, na vše jsou smlouvy. 

A máte s hnutím Za občany další politické záměry?

Pokud budu úspěšný a získám senátorský mandát, budou patrně někteří za toto hnutí kandidovat v komunální politice. Pokud se ale nedostanu do Senátu, tak hnutí zanikne, když ztratí jasně deklarovaný význam. Hnutí by nemělo mít celorepublikovou úroveň, nechceme konkurovat ani Východočechům, jak se domnívají. Soustředili bychom se jen na rozlehlý rychnovský senátní obvod.

SDÍLET