Brantál: Zvýšení soudních poplatků poškodí ty nejchudší. Boj s předlužením pak nedává smysl

Leoš Brantál

24. 02. 2020 • 07:30

KOMENTÁŘ LEOŠE BRANTÁLA | Ministerstvo spravedlnosti připravilo novelu zákona o soudních poplatcích, která povede k razantnímu zvýšení soudních poplatků při vymáhání bagatelních pohledávek. U návrhu na vydání platebního rozkazu jde o zvýšení téměř čtyřnásobné. To může poškodit ty nejchudší.

Návrh je odůvodněn zvýšením životní úrovně obyvatelstva a potřebou sanovat zvýšené náklady na straně soudů. Přiznejme si, že zvýšené soudní poplatky na začátku sice zaplatí věřitel v pozici žalobce, ale drtivá většina nároků je žalována proto, že tu existuje dluh a bude soudy shledána oprávněnými. Náklady řízení včetně soudních poplatků proto po vyhraném soudním sporu půjdou k tíži neúspěšného žalovaného dlužníka.

Od dlužníka, který pracuje a má na mzdě exekuce, můžeme jen stěží očekávat, že zaplatí hned, jakmile mu dojde platební rozkaz nebo rozsudek. Kladu si proto otázku, jak může zvýšení soudních poplatků zapadat do vládního boje proti předlužení.

Na rozdíl od řízení exekučního, ke slučování věcí v nalézacím řízení u soudu a tím i ke snížení nákladů, nedochází. Brání tomu zásada zákonného soudce, kdy rozvrh práce na soudech možnost spojení u typově jednoduchých věcí zpravidla vylučuje. Při pěti žalobách po tisícikoruně tak dlužník oproti dnešnímu stavu může na nákladech nalézacího řízení v důsledku navrhovaného zvýšení soudních poplatků přeplatit až o 5500 korun.

Proto bude následovat exekuce, která se postaví do řady. Polovina exekucí je vedena pro pohledávky do 10 tisíc korun. Bez ohledu na to, zda ve věci bude vydán platební rozkaz nebo rozsudek, pak jde při 250 tisících exekučních řízení o zdražení částky předložené k úhradě dlužníkům celkem o 250 milionů korun ročně.

Pokud si takto stát představuje boj proti předlužení, pak nechť v tomto boji raději nepokračuje.

JUDr. Leoš Brantál, LL.M. je advokát.

SDÍLET