Bude vláda platit maloobchodníkům ušlý zisk? Jasno v tom podle práva není, komentuje advokát Forman

Jakub Forman

KOMENTÁŘ JAKUBA FORMANA | Pondělní nález Ústavního soudu, kterým byl - velmi zjednodušeně řečeno - zrušen zákaz maloobchodu, a následující mediální zprávy o požadavku maloobchodníků na náhradu škod, otevírají pro nás právníky studnici zajímavých a komplikovaných otázek. Nutno podotknout, že tyto otázky nebudou zajímavé jen pro právníky, ale hlavně pro maloobchodníky, kteří v důsledku nyní zrušeného zákazu nemohli provozovat své obchody.

Nejdříve shrňme, co přinesl nález Ústavního soudu. Vláda naposledy usnesením z konce ledna zakázala maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách s šestatřiceti výjimkami, převážně podle druhu zboží a služeb. Ústavní soud tento zákaz zrušil jako protiústavní, protože zákaz nebyl dostatečně odůvodněn. Soudci se ale samozřejmě nijak konkrétně nevyjádřili k tomu, jestli a jak by stát měl maloobchodníkům poskytovat náhradu újmy.

Škoda a ušlý zisk

Pro navazující diskusi o náhradě újmy maloobchodníkům ze strany státu je důležité si nejprve vyjasnit terminologii. Ponechám-li stranou nemajetkovou újmu, rozlišujeme v českém občanském právu v rámci majetkové újmy skutečnou škodu a ušlý zisk. Uvedené rozlišení je přitom poměrně zásadní.

Skutečnou škodu tvoří to, o co se zmenšila aktiva poškozeného, případně o co se zvětšila pasiva - například kdyby poškozenému vznikl dluh. Důležitější je pak v kontextu aktuální situace ušlý zisk, který tvoří obecně to, co poškozenému ušlo. Jinými slovy při pravidelném běhu věcí by bylo možné očekávat, že by se majetek poškozeného zvětšil, avšak v důsledku škodní události se to nestalo. 

Pro ilustraci uvedu příklad: Žhář vhodil do výlohy obchodu zápalnou láhev, obchod vyhoří a několik měsíců nefunguje. Požárem zničené zboží, vybavení obchodu a poškozená stavba tvoří skutečnou škodu. To, že obchod několik měsíců nefungoval, neprodával zboží a nevydělával, tvoří ušlý zisk. Je tedy patrné, že dnes velkou část nároku maloobchodníků na náhradu v souvislosti se zrušením zákazu maloobchodu bude tvořit právě ušlý zisk.

Právní režimy nárokování újmy

Je třeba předeslat, že nynější situace je poměrně nová, a proto lze těžko předvídat její řešení. Na základě prvotní úvahy lze vidět několik cest, jak by bylo možné nároky vůči státu uplatňovat.

První je nasnadě. Vzhledem k tomu, že zrušený zákaz byl přijat formou krizového opatření podle krizového zákona, nabízí se náhrada podle tohoto zákona. Krizový zákon však předvídá výslovně náhradu škody, nepracuje tedy s pojmem ušlého zisku. Bude proto otázkou interpretace, zda lze pod režim náhrady škody podle krizového zákona zahrnout i ušlý zisk.

Za druhé připadá teoreticky v úvahu i režim podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zásadní v tomto ohledu bude vyjasnit povahu krizových opatření. Z rozhodovací praxe soudů totiž vyplývá, že pod nesprávný úřední postup nelze podřadit normativní právní akt vlády, tedy například nařízení vlády jako právní předpis. Podle Ústavního soudu jsou přitom krizová opatření, vydávaná vládou, právní předpisem sui generis (neboli svého druhu). 

Za třetí se nabízí obecný režim náhrady újmy podle občanského zákoníku. Předmětnou situaci by zřejmě nebylo možné podřadit pod žádnou zvláštní skutkovou podstatu náhrady škody a bylo by tak třeba postupovat podle obecné povinnosti k náhradě škody porušením povinnosti stanovené (ústavním) zákonem.

Za čtvrté nelze vyloučit ani to, že by stát řešil náhradu újmy v této specifické situaci zvláštním zákonem, kterým by založil další režim pro uplatnění nároků maloobchodníků a vyřešil tím jejich nároky. V úvahu pak připadá i kombinace některých výše uvedených režimů.

Vyčíslit ušlý zisk nebývá jednoduché

Dále je třeba zamyslet se nad výší nároků. Vyčíslit ušlý zisk v praxi nebývá jednoduché, protože z podstaty věci ušlý zisk závisí na předpokladu, jak by se při pravidelném běhu věcí zvětšil majetek poškozeného. V této situaci tedy na předpokladu, jak by maloobchodník vydělával. Vzhledem k současné koronavirové situaci je otázkou, zda by se chování zákazníků nezměnilo, i kdyby obchody byly nadále otevřené. Ušlý zisk tak nemusí být v celé výši v příčinné souvislosti s krizovým opatřením vlády, ale mohlo k němu v nějaké výši dojít již v důsledku samotné pandemie a z ní vyplývající změny chování zákazníků. Je důležité připomenout, že pokud nevznikne nějaký speciální režim, výši újmy bude muset vyčíslit a prokázat poškozený.

Další otázkou pak je, za jaké období zpět by bylo možné ušlý zisk požadovat. Ústavní soud totiž výslovně jako protiústavní zrušil pouze usnesení vlády ze dne 28. ledna. Zákaz maloobchodu však trval déle a dříve byl zakotven jinými akty, na něž však nynější nález Ústavního soudu vysloveně nereaguje.

Pokud obchodníci již od státu získali nějakou kompenzaci, vzniká otázka, zda by neměla být výše požadované újmy snížena o získanou kompenzaci. Rovněž bude třeba zkoumat, zda se obchodník při získání takové kompenzace nezavázal k tomu, že nebude požadovat další škodu či ušlý zisk, a zda takový závazek nadále obstojí.

Rozhodně platí, že nároky maloobchodníků vůči státu v souvislosti se zrušením zákazu prodeje Ústavním soudem představují novou situaci, která nebyla praxí dosud řešena, a ani současná legislativa neposkytuje jasný návod, jak postupovat. V každém případě bude důležité, aby na způsobu řešení existoval širší společenský konsenzus. Vyřešení nároků obchodníků totiž není prostou otázkou náhrady škody či ušlého zisku, ale i zátěže pro státní rozpočet, soudy a státní administrativu a ve výsledku tak pro daňové poplatníky.

Autor je advokát v Arrows. Zaměřuje se na veřejnoprávní regulaci, řešení sporů a správní právo.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital