Co dělat se starými exekucemi? Že trvají léta, je přirozené a mnohdy nijak nežádoucí

Lukáš Jícha

19. 08. 2020 • 11:44
KOMENTÁŘ LUKÁŠE JÍCHY| V Poslanecké sněmovně leží vládní návrh zákona, který si klade za cíl přispět k vyřešení problematiky vícečetných exekucí. Jedním z témat je otázka řešení letitých exekucí, které se nedaří ukončit. Uvažuje se o možnosti jejich zastavení po uplynutí určité doby nebo částečném odpuštění dluhů. Samotné stáří exekuce nám bez znalostí spisu vůbec neřekne, z jakého důvodu exekuce nebyla dosud ukončena. Většina exekucí trvá léta, to je pravda, ale při bližším pohledu zjistíme, že jde o zcela přirozený jev a nic nežádoucího najít vůbec nemusíme. Důvodem totiž může být například souběh exekucí, výše příjmu dlužníka a jeho dluhů, skrývání majetku nebo naopak zarputilá obrana dlužníka.

Kupříkladu exekuce srážkami ze mzdy může podle výše dluhu a mzdy dlužníka probíhat různě dlouhou dobu. Pokud má dlužník exekucí více, pak se použijí pravidla pro souběh exekucí, kdy se uspokojuje pohledávka první v pořadí, případně ještě výživné nebo exekuce pro přednostní pohledávku a ostatní čekají v řadě, než se ukončí exekuce před nimi. To může trvat léta, ale opět nejde o nic nepřirozeného. Naopak stanovením maximální délky exekuce bychom dlužníkům vzkázali, že „čím více dluhů naděláš, tím víc vyděláš.“ Na pozdější dluhy by se prostě nedostalo dříve, než jim uplyne délka vedení exekuce.

Právě stanovení rozhodné délky řízení je značně problematické, neboť novelizace z posledních pěti let značně omezily pravomoci a možnosti soudního exekutora. Kupříkladu změny při srážkách ze mzdy jen za poslední rok vedou k prodloužení délky exekuce srážkami ze mzdy na dvojnásobek. S tím ale novela, která vychází z údajů z let 2013 až 2015 vůbec nepočítá.

Znám řadu případů, kde od počátku vedeme exekuci proti hodnotnému majetku, ale dlužník vyvíjí tak zarputilou procesní obranu a obstruuje řízením, že ani po deseti nebo patnácti letech nejsou splněny podmínky pro jeho zpeněžení a uspokojení věřitelů z výtěžku.  

Pak je tu skupina dluhů, u nichž by zastavení exekuce jen pro délku řízení bylo naprosto nemravné, zejména pohledávky výživného, škoda na zdraví nebo škoda způsobená trestnými činy. Ale co třeba takové pohledávky z půjčky mezi sousedy,  nároky zaměstnance na dlužnou mzdu vůči zaměstnavateli nebo nároky spotřebitele vůči podnikateli? Měl by ručitel, který zaplatil dluh za hlavního dlužníka, mít menší ochranu než dlužník, za kterého se zaručil? 

Nezapomínejme, že Nejvyšší soud konstatoval, že aktuální nemajetnost dlužníka v produktivním věku ani délka exekuce nemůže sama o sobě být důvodem k zastavení exekuce proti vůli věřitele. Jde totiž o to, že zastavení exekuce nemá nahrazovat institut oddlužení, které není zadarmo, ale odráží snahu dlužníka spravedlivě uspořádat své poměry s věřiteli.

Proto je třeba jasně vymezit případy, kdy lhůta pro zastavení exekuce neběží, zejména půjde o případy souběhu exekucí, dobu, po kterou se dlužník brání exekuci, tudíž ji exekutor nemůže provádět, trvá její odklad nebo jiná překážka. Měl by se započítávat jen čistý čas, po který mohl exekutor exekuci skutečně provádět. Pokud by další vedení exekuce mělo být podmíněno složením zálohy, je třeba citlivě přistupovat ke stanovení její výše i případů, kde se záloha neplatí. Příliš vysoké zálohy mohou věřitele ekonomicky odradit od vymáhání i tam, kde by exekuce časem úspěšná byla. Na druhé straně exekutor nemá příjmy ze státního rozpočtu a ve zjevně bezvýsledných případech nemůže exekuci do nekonečna provádět a být donucován k činnosti a vynakládání nákladů hrozbou kárné odpovědnosti. Ideální nastavení by bylo, aby přiměřenou zálohu exekutor nemusel vybírat plošně, ale měl možnost ji požadovat tam, kde to uzná za vhodné.

Prosté snížení počtu dnes vedených exekucí jejich zastavením, prominutím dluhů nebo jinou cestou by jistě opticky balík exekucí snížilo, ale existuje k tomu legitimní důvod? A pokud ano, pak jakou cestou a za jakou cenu? Největším problémem bude najít správnou míru, aby se nestalo, že půjde jen o ničím nepodložený politický ústupek dlužníkům na úkor oprávněných zájmů věřitelů. Koneckonců je to věřitel, kdo je v právu a má v ruce rozsudek, který mu nárok na zaplacení přiznává.

JUDr. Lukáš Jícha je soudní exekutor. Článek byl publikován v rámci partnerské spolupráce.

SDÍLET