Havlíček: Proč vznikají komplikace? A proč vláda komplikace miluje?

Karel Havlíček

17. 04. 2020 • 08:00

KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Nevím, k čemu je potřebná komplikovaná bezpečnostně-epidemiologická analýza, abychom zjistili, že když na čtyřdenní sváteční a ještě k tomu slunečné volno vyhlásíme nezřetelnou liberalizaci, fůra lidí si to vyloží po svém. „Čtyři dny krásného počasí jsou rizikový faktor,“ říkal vicepremiér Jan Hamáček. To je tedy zatracená pravda. A což teprve jaro, léto, podzim a zima!

 

Připomíná mi to historku, kterou mi kdysi dávno vyprávěl jeden herec. Přijel k nim do Prahy na návštěvu dědeček ze zapadlé chaloupky, kde ještě neměli ani elektřinu. Když viděl koupelnu, naprosto jej uchvátila. V nestřežené chvíli vlezl do vany a zanedlouho se ozvalo nadšené řičení. Paní hercová vtrhla dovnitř v obavách, co se přihodilo. Dědeček ležel v bohaté pěně a v ruce třímal krabici saponátu. „Tatínku,“ vykřikla paní hercová, „to je na praní! Vylezte, nebo se nám celý osypete!“ Vyhnali seniora z koupelny, vymyli vanu a nalili mu do ní drahou pěnu do koupele. Dědeček mrmlal, ale vykoupal se v tom roztoku. Celý se osypal, neboť byl alergický na levanduli.

Ve vývoji situace ovšem to, co se přihodilo a přihází, skvěle vyjadřuje realitu: společnost je rozdělena. Ta čára zdaleka nevede jen českými luhy a háji, nýbrž směle konkuruje všem dosud známým hranicím světa. Nedělí jen lid obecný, nýbrž i politiky, ba co horšího – také odborníky. Politická vůle se třese před posvátnými expertními daty, experti se rozpočítali do vzájemně naprosto názorově odlišných mančaftů, ti všichni dohromady se chvějí pod náporem lobbistů a zájmových skupin – a do toho všeho ještě ten lid!

Jedna část populace vyznává pravidla jako nepřekročitelné návody: Řekněte přesně, jak se mám chovat, co mám činit, kterou nohou vykročit – a já to budu do puntíku respektovat. Druhá část lidstva uznává pravidla jako doporučení: Řekněte, jak mám postupovat – a já si to přeberu podle svého.

Další dvě partie nejsou sice zanedbatelné, ale naštěstí jsou menší. Třetí část obecenstva k věci přistupuje negativisticky: Řekněte, co mi kážete konat a co nekonat – a já udělám pravý opak. Konečně čtvrtá část má k celé záležitosti vztah naprosto indiferentní: Říkejte si, co chcete – já vás stejně neposlouchám.

To není žádný velký objev dneška. Přesně kvůli tomu vynalezl kdysi člověk stát a právo a nad všemi těmi čtyřmi sektory občanstva je rozklenul. Ne že by to klapalo stoprocentně. Pro ty první je stát vždy málo otcovský a právo nedostatečně detailní. Pro druhé se stát pořád chová příliš autoritativně a právo neposkytuje potřebný rozlet. Třetí jsou nespokojeni v každém případě a čtvrtým je v každém případě všechno jedno. Vcelku ale, když se k tomu přičte státní moc vybavená možností přímusu, ten státoprávní projekt, největší vynález lidstva – na rozdíl od jiných – funguje poměrně úspěšně, neboť stát a právo jsou geniální kompromis společenské smlouvy.

Když si ovšem společnost začne nabubřele hladit pupek, je nejvyšší čas porozhlédnout se, jestli někde nenastala nerovnováha. Jestli si stát nezačal hrát na to, že je všemocný pater familias, a právo zda nepůsobí jako summum ius, summa iniuria. Pak patří ruka na pupku těm prvním a ostatní strádají. Nebo jestli naopak stát nezměkl ve voskové muzeum a právo v nesrozumitelnou snůšku hraběcích principů, v nichž mohou řádit sociální inženýři jako pominutí. To bychom se mohli spolehnout, že hladiči pupku jsou ti druzí, kdežto ostatní mohou jít leda k šípku. Nebo jestli stát a právo nezvlčily tak, že nic jiného než pravý opak – postavit se mu právem na odpor – vskutku společnosti nezbývá. Anebo jestli ti, kterým je všechno jedno, neocitli se v té situaci jen proto, že jim nikdo nic srozumitelného neříká a už vůbec nikdo nechce slyšet žádnou odpověď.

Měli bychom – v této složité koronavirové situaci – říci, že vláda vládne dobře. A nemá to jednoduché, protože se ještě nenašel člověk ten, který by se zavděčil lidem všem, jak známo. Jistěže ti první postrádají v přijatých regulacích drobné bůžky detailu. Jistěže ti druzí mají pocit, že bůžkové detailu v nich naopak mají pré. Pro ty třetí je všechno špatně, oni by nedělali nic, nebo naopak zavřeli každého do neprodyšné karantény… jen ti čtvrtí, nejkonzistentnější ve své lhostejnosti, mávají rukou a tvrdí: my o ničem nevíme, dejte nám pokoj.

Měli bychom ale také říci, že vláda dělá chyby, neboť je přinejmenším v některých ohledech nakažena jiným škodlivým módním virem dneška: koronaperfekcionismem.

Proč, ptám se:

Proč měla být dotace pro OSVČ jednou vázána na porovnání loňského a letošního obratu „shora“, podruhé „zdola“ a nakonec vůbec? Proč měla být podle jedněch patnáct, podle druhých třicet a nakonec pětadvacet tisíc? Přece: aby to bylo složité.

Proč měli senioři nejprve chodit nakupovat od sedmi, podruhé od deseti a nakonec od osmi? Přece: aby to bylo sofistikované.

Proč měly být zavřeny tyhle obchody, kdežto ty druhé otevřeny? Proč květinářství? Proč ne knihkupectví? Proč hadříky v gigantických marketech? A proč ne butiky? Proč hobby markety? A proč ne prodejny nábytku? Přece: aby to bylo vědecké.

Proč o všechno žádat, když stát hltá jednu evidenci za druhou? Přece: aby bylo možno žádosti nevyhovět.

Proč neustále slyšíme debatovat o každém kroku politiky, epidemiology a ekonomy, ale o právníky není zájem? Přece: protože právníci by to komplikovali. Utečme před nimi, to se v této zemi už nejednou osvědčilo, není-liž pravda?

Proč má krizové právo u každého ustanovení nějakou výjimku? Přece: aby to nebylo tak prosté, milý Watsone!

Protože: co by to bylo za pořádnou krizovou legislativu, kdyby k ní stačil prostý rozum?    

Vláda se poctivě snaží vymyslet všechno neprůstřelně, což je drahé. Když to pak nevychází, je to ještě dražší. Nemůže to vycházet, jak by mělo, když vláda místo čitelných normativních nástrojů využívá plošných detailních rozhodnutí. Ústavnímu soudu nezbude než se vypořádat s otázkou konformity opatření obecné povahy.

Harmonogram uvolnění podnikatelských a dalších činností je momentálně bestsellerem. Plán, po kterém jsme volali, je konečně na světě. Díky. Když si jej ale přečtete, budete se v některých případech opět divit. Genialita jednoduchosti se vládě zřejmě zdá být něčím nepřístojným. A tak chrlí složité návody a po bezesných nocích je zase mění, aby byly ještě složitější. Fitness centra dříve než výstavní síně? Kavárny v jednom balíku s piercingem? Sprchy v posilovnách už zůstanou navždy zavřené? Snad aby se někdo nesnažil napodobit toho anekdotického dědečka se saponátem? Ale co když je alergický na levanduli?

JUDr. Karel Havlíček se zabývá filozofií práva a právnickým nakladatelstvím. Je zakladatelem Stálé konference českého práva.

SDÍLET