Časy se mění. Kdysi byly ženy krásné, něžné a mateřské a muži silní, odvážní a stateční. Muži ženám dávali přednost ve dveřích, chránili je, platili za ně, kupovali jim dárky a vydělávali peníze, aby je i jejich děti uživili, zatímco ženy mužům vařily kávy a obědy, rodily děti a zpříjemňovaly těžký život. Na světě bylo méně zákonů, ale o to více pravidel chování, oblékání, konverzace, výchovy dětí a vzájemné komunikace mezi pohlavími.
Některé věci nebylo záhodno činit, protože byly nesprávné a každý věděl, že se mu nemusí vyplatit. Třeba chodit polooblečená za tmy parkem, přijímat pozvání od neznámého muže, kašlat na výchovu potomků nebo se chovat špatně k manželovi, mluvit sprostě na veřejnosti a nedbat, co si o vás ostatní lidé myslí. Myslet jen na sebe, chlubit se svými úspěchy, mluvit hlasitě, lhát, nedržet slovo, vést hovory o penězích. Zákazy, příkazy, doporučení a nařízení nebylo třeba nikde publikovat, vyvěšovat na nároží ani včleňovat do etických kodexů. Lidé se je prostě naučili výchovou, špatnými zkušenostmi v mládí nebo vlastním pozorováním. Svět byl krutý a nevlídný, a kdo se to nenaučil, ten se dříve či později se zlou potázal.
