Januš: Státní zástupci prohráli další velkou kauzu. Půtovi a dalším by se měli omluvit

Jan Januš

26. 05. 2020 • 14:55

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Hejtman Libereckého kraje Martin Půta je nevinný, rozhodl dnes nepravomocně po mnoha letech Krajský soud v Liberci. Na kauze spojené s podezřením z přijetí úplatku a ze zneužití pravomoci veřejného činitele se ukazuje několik věcí: Minimálně v takto exponovaných případech u nás trvá trestní proces příliš dlouho, Půta si totiž obvinění vyslechl už v listopadu 2014. Nyní, v květnu 2020, sice přichází satisfakce v podobě zprošťujícího verdiktu, není ale tak velká, jak by měla být. Vždyť Půta se kvůli trestnímu stíhání vzdal i předsednictví Starostů a nezávislých. V neposlední řadě si musíme rovněž připomenout, že jde o další neúspěch státního zastupitelství ve velké a sledované kauze s politickým přesahem.

 

Trestní stíhání je nepříjemná věc, o tom nemůže být sporu. I když jste si jisti svou nevinou, musíte chodit na policii a k soudu, zvažovat další postup, a pokud se neobejdete bez advokáta, stojí vás to rovněž dost peněz. To je ještě ta lepší možnost, kdy vás stíhají na svobodě a nesedíte ve vazbě. Nemluvě o pošramocené pověsti či ostudě, kterou vám to celé přinese.

Jste-li politik nebo jiná veřejně známá osobnost, je to všechno ještě horší. Píšou o vás noviny, vaše tvář se objevuje v televizním zpravodajství a přestože platí presumpce neviny, stíhání vás politicky diskvalifikuje. Donedávna – než především Andrej Babiš přepsal pravidla možného – se obecně očekávalo, že na obvinění zareagujete a vykonáváte-li veřejné funkce, odstoupíte z nich do doby, než se očistíte, a ideálně se z veřejného života úplně stáhnete.

Liberecký hejtman Martin Půta to udělal tak nějak napůl, po obvinění sice odešel z vedení Starostů a nezávislých, následně ale kandidoval v několika volbách, a to vždy nad míru úspěšně. Ještě před tím, než ho dnes očistil soud, „očistili“ jej jeho voliči.

V tomto je ten příběh vlastně výjimečný. Pro Půtu nebylo trestní stíhání z hlediska veřejného mínění devastující a našli bychom jen několik dalších politiků, o kterých bychom mohli říci něco podobného, například bývalého pražského primátora a nyní poslance Bohuslava Svobodu (ODS). Kauza Opencard je mimochodem podobným případem, kdy se státním zástupcům opět nepovedlo prokázat jejich tvrzení.

Připomeňme si v této souvislosti slova ředitele české pobočky Transparency International Davida Ondráčky, která pronesl loni v rozhovoru pro INFO.CZ na adresu nejvýše postavených státních zástupců: „Dá se sledovat, zda mají výsledky, či nikoliv. Velké kauzy ty výsledky definují. A v tomto skóre pro šéfy státních zastupitelství moc příznivé není. Mnoho kauz končí rozpačitě, a to je možná jemně řečeno. Buď u soudu důkazně neobstojí, nebo je obhajoba dokáže rozbít, někdy procesně, někdy meritorně.“

Máme tu zjevně další takovou kauzu. Jistě, trestní stíhání je v řadě případů nutné. Podle státních zástupců je tomu tak prakticky vždy, s čímž můžeme a nemusíme souhlasit. Pokud ale oni prosazují tento výklad zákona, musí nést i důsledky svých neúspěchů. Nikoliv snad svou hmotnou odpovědností, ta se do demokratické země a právního státu nehodí. Pokud ale případy tohoto typu končí rozpačitě či rovnou fiaskem obžaloby, měli bychom se zamyslet nad novým a účinnějším mechanismem, jak se „zbytečně“ stíhaným lidem pořádně omluvit a náležitě je odškodnit za léta poznamenaného či úplně zkaženého života.

Nynější, mnohdy i dlouhodobé, přetahování se státem o peníze je nedůstojné a pro očištěné rovněž svým způsobem výsměšné. Proč nevymyslíme něco nového? Například zákon o trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje také trest zveřejnění rozsudku. Proč tedy v takovýchto případech naopak nezavést povinnost státu a státního zastupitelství všem sdělit, že je daný člověk nevinný?

Martin Půta a starostové obecně jistě dnešní verdikt využijí v nadcházejí kampani před podzimními volbami. Dostávají tedy svým způsobem něco navíc. Co ale ti ostatní, kteří nikam nekandidují? Těm by stát a státní zástupci měli nabízet ruku k usmíření daleko poníženěji, než se nyní děje.

 

SDÍLET