FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Je to jako ze špatného filmu, kde režisér rozehrává jednu situaci za druhou, aniž by některá vyvrcholila pointou, vodí na scénu nekonečnou plejádu nezřetelných postav, od nichž se nikdy nedozvíme motivy jednání, a nechává je pronášet moudra typu „hlavně zůstaň sama sebou“ (romantický příběh office manažerky) nebo „padáme odtud“ (dramatický akční snímek o udatném příslušníku městské policie).
Mluvím o jevištní demokracii, jež prosakuje do reálného života a vytlačuje tu skutečnou do temnot na okrajích, mimo kamery a dosah reflektorů. Součástí tohoto trendu je rakovinné bujení výjimek a nahrazování prospektivních pravidel individuální kazuistikou.
Hladinu veřejné debaty rozčeřilo – celkem očekávatelně – jmenování Aleše Michla guvernérem České národní banky. Ne že by to nějak vyděsilo nebo naopak slavnostně naladilo občanstvo, však o to tady nejde. Lid by to eminentně zajímalo, kdyby guvernér byl tím panáčkem, který může dělat zázraky. Euro za tři kačky, to by byla zpráva! I když – určitě by hned někdo přispěchal s tvrzením, že na tom zkrachuje celý náš export. „Problém Michl“ má ale jiné kořeny. Je to zpozdilá (a chabá) příležitost, jak znovu otevřít diskusi o dělbě moci, a to hned z několika hledisek.
