PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Všichni si lámou hlavu, jak dopadnou volby. Protože žijeme ve vzdělanostní společnosti, kde všechno je vědecké, sofistikované až na půdu, doložené tvrdými i měkkými daty (a mnohdy týmiž daty vyvrácené), objektivně zpracované umělou inteligencí a desítkami profesí, které jsme donedávna neznali, ale bez nichž bychom se rozhodně do budoucna nepohnuli ani o píď, máme zcela jasno. Sice jsme se v posledních dvou desetiletích prakticky nikdy nestrefili, ale to je podružný detail.
V pondělí mi zavolala nějaká paní a povídá, že by mi položila pár otázek. Já řku, že nemám mnoho času, ale několik minut že bych snad mohl. Paní pravila, že je ráda, protože kdybych nechtěl odpovědět, mohlo by to pořádně zamávat volebními preferencemi. A dodala, že si mě budou nahrávat. Pak se mě zeptala, koho budu volit. Namítl jsem, že volby jsou tajné. Paní to připustila a postoupila k další otázce. Jestli budu volit roayalisty, tázala se. Dím, že nikoliv. Nemám nic proti králům, ale nechci, aby můj hlas propadl. Tedy jestli cibulkovce. Ne. Tak tedy komunisty. Nikoliv, povídám. A jestli mi chcete vyjmenovat celý seznam kandidujících stran, dokud vám neřeknu ano, jsme tam, kde jsme byli. Volby jsou tajné a vy si to nahráváte. Paní řekla trochu popuzeně, že to se mnou nemá cenu, a zavěsila. Neptala se mě na názory, takže zpracovatelé se o ně také nezajímají. Proč by měli zkoumat, s jakým politickým programem se ztotožňuji (jestli vůbec s nějakým), když žádné politické programy už dávno neexistují?
Řekl jsem si tedy, že se radši podívám na televizní debaty partajních lídrů. U třicetivteřinové show na Primě jsem se sice nevěřícně zarazil, ale pak mě napadlo, že to je jen nějaká herní varianta Máme rádi Česko. Zalitoval jsem, že tam nebyl Bouček a Kotek s Prachařem, ale byli tam jiní komici, což stačilo.
