Justice si tento týden zaslouží kritiku a policisté zapomněli, že tu je právní stát, glosuje Václav Vlk

GLOSA VÁCLAVA VLKA | Onemocnění nejpopulárnější chorobou dneška (opravdu není o co stát) mě navedlo na bezcílné bloumání internetem. Pod heslem chřipka se tam člověk dočetl samozřejmost, dávno zapomenutou z dětství. Kdo měl chřipku, tak s ní ležel dva týdny, žádné moderní za čtyři dny do práce. Kde přijde ta „původní a poctivá“ chřipka, tam nám ukáže, že jsme jen lidé. Tím končím okénko zdravotnického amatéra. Vpřed do justičních luhů a hájů.

Trestní právo, onen prostředek ultima ratio, to umí věci. Žil byl pán, hledal trosky letadel, vystavoval je a stal se zločincem. Nechápu tu obecnou přísnost v tomto oboru. Ozbrojených brigádníků, tedy myslivců, co se často napijí a pak běhají s puškou po lese, máme mraky. Kdyby je policie měla vážně kontrolovat a všechny stíhat, tak se ustíhá. Zaznamenal jsem názor, že to prostě je vryté propagandou, nejdřív nacistickou a pak komunistickou, že národ zbraně mít nemá, mohl by si dělat, co chce. To se uhnízdilo i v hlavě dotyčného vyšetřovatele a pana státního, který případ dozoruje. Dokázali by bez zakoktání vysvětlit proč, když sbírka je vystavena dlouhá léta, hned přišli a rovnou začali stíhat? Kde je v tom „pomáhat“? Kde je ta prevence? Budu se těšit na vystoupení nadřízeného státního zástupce i příslušného okresního policejního ředitele.

U nás se má za to, že máme výstavní správní soudnictví. Že chrání občany a rozhoduje na evropské úrovni. Vždy si vzpomenu na spory o práva na informace. Rozhodnutí o těchto věcech nejsou privilegovaná a trvá to vždy tak tři roky na prvním stupni. Tak tomu se říká odborně denegatio iustitiae. Protože rozhodnutí, které přichází pozdě, je popřením spravedlnosti. Je také mimochodem podkladem k tomu, že úřady májí z práva na informace dobrý den. Vystoupí někdo z Nejvyššího správního soudu ve veřejném prostoru a sdělí to národu?

Justice si kritiku zaslouží v dalším kousku, kdy klatovský okresní soud uložil podmíněné tresty od šesti do osmi měsíců odnětí svobody pětici studentů a studentek ze Sušicka za to, že si mezi sebou přeposílali video, na kterém je zachycena jejich společná známá při masturbaci. Podmínka a trest od stolu je přesně to, co přinese nic a záznam v rejstříku trestů. Když už jsem trestní soudce, tak bych se měl starat, aby moje rozhodnutí znamenalo, že se trestat bude jen tam, kde je to nutné...  Jinými slovy: nebýt líný, pozvat si provinilce do jednací síně, promluvit s nimi, zjistit, co je k tomu vedlo, a třeba se je pokusit napravit. Ne podmínkou, ale poslat je třeba něco dělat, přerušit trestní stíhání a za rok se jich zeptat, jestli ještě svůj geniální nápad tak skvělým nápadem vidí i teď. Jenže to je moc práce než podmínka od stolu, kterou napíše zapisovatelka. 

Je to glosář, tož bych měl glosovat dění v justici. Tedy upřesňovat význam jednotlivých jednání. Inu provedu. Advokátní komora se naštvala a policajti to přehání, protože zahajují trestní stíhání advokátů pro skutky spočívající v poskytování právních služeb. Zoufale tu chybí regulace státního zastupitelství nad těmito excesy. Mám někdy neodbytný pocit, že už pro zločin zapomněli, že tu je právní stát. V něm účel nesvětí prostředky. Protikorupční tažení, záchrana před daňovými podvody, speciály, útoky na advokáty. To všechno stálo na cestě k tomu, kde je dnes Polsko, Slovensko a Maďarsko.  

To vzkazuje Česká advokátní komora, a já také. Hezký týden plný slunce přeji.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital