Každé dva dny se nakazíme třemi novými předpisy. Kdy se objeví legislativní PRASE?

Karel Havlíček

KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | V tomto týdnu dosáhla normotvorná činnost státního soustrojí České republiky významného úspěchu. Vládní usnesení č. 1264 (které zakazuje nebo omezuje návštěvy ve zdravotnických zařízeních a u poskytovatelů sociálních služeb) bylo do oficiální Sbírky zákonů zařazeno pod krásným kulatým numerem 500. Je pozoruhodné, že ministerstvo spravedlnosti ještě nepřišlo s nějakým legislativním rizikovým číslem „R“, které by podle systému PRASE (systém „Právnické antibyrokratické selekce“) ukazovalo, kdy se přijímaným právem řídit lze, a od kterého okamžiku se naplňuje dávná poučka, že příliš mnoho práva vede spíše k bezpráví.

PRASE by nejspíš objevilo a formulovalo některé symptomy tohoto stavu: 

1. Zdaleka ne vše, co je publikováno ve Sbírce zákonů, je právo. Proč také, že? Když jsme uvedli do chodu úžasný mechanismus, který dlouhé týdny v obuvnických obchodech neumožňuje prodávat boty, ale můžete si pro ně dojít do obřích potravinových marketů, zatímco „u Bati“ za rohem si vyzvednete parfém, kuličková ložiska a laminátový člun, neboť tu místo obuvi je teď výdejna (řečí nové normotvorby „provozovna umožňující vyzvednutí zboží a zásilek zakoupených distančním způsobem“), co nám brání, abychom do Sbírky zákonů nacpali vedle práva také trochu parapráva? A proč jen trochu?

2. Ministerstvo spravedlnosti evidentně nazřelo, že v konkurenci dominantních legislativců z resortu zdravotnictví a zejména nenasytné saně plivající žhavé jazyky vládních usnesení se vzhledem k letošní koronamódě stejně bůhvíjak neuplatní, takže se – s malými bojácnými výjimkami – normotvorného festivalu příliš neúčastní. A když už, projevuje se s jakousi bázlivou benevolencí. Zmohlo se například na stanovení minimální ubytovací plochy pro odsouzeného. Ta činí 6 m2. V obchodech je to tedy přesně dvaapůlkrát přísnější. Nevím, jestli je to dobrá zpráva pro odsouzené, nebo pro kupující. Totiž – nevím, jestli je to vůbec dobrá zpráva pro někoho.

3. Statisticky a významově se nejčastějším obratem aktuální normotvorby stal pojem „s výjimkou“. Systém tvorby práva (je-li to právo) podléhal zjevně zastaralé představě, že každá právní norma by měla mít hypotézu (stane-li se to a to), dispozici (má nastat právem to a to) a sankci (kdo to poruší, dostane přes prsty). To by ovšem neodpovídalo progresivní době. Dnes se právo (není to právo, ale nechť) tvoří nejčastěji tak, že hypotézu nahradí nepříliš poetická znělka (Ctrl – C, Ctrl – V) „v návaznosti na usnesení vlády č. 957 ze dne 30. září 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona“. 

Tu znělku nepsal žádný Shakespeare, to asi netřeba zdůrazňovat. Po ní následuje dispozice, ovšem v modelu horákyně (zdráhám se napsat „chytré horákyně“), který vychází z toho, že se něco zakazuje (v trochu lepším případě omezuje), avšak ze zákazu existují výjimky, jež se vyznačují dvěma charakteristickými rysy: jednak je pro normotvůrce věcí cti, aby výjimek bylo více než písmen v abecedě, jednak věcí života a smrti, aby výjimky byly sestaveny co nejchaotičtěji.

4. Neodmyslitelným prvkem módní normotvorby je kaučukovost. V každém novém legislativním produktu (to je fakt lepší označení než „právo“) musí být zařazeno několik formulací, které mohou znamenat leccos. Nemám teď na mysli jistou míru obecnosti, která přirozeně vychází z normativity. Češi, Moravané a Slezané jsou mistry kreativity, takže se vždy objeví nějaký hostinský, který bude se zákazníky uzavírat pracovní dohody na pití piva, zatímco zahraniční spotřebitelé se zmohou nanejvýš na zakázané hromadné návštěvy nočních klubů svolávané po sociálních sítích. Míním legislativní rafinovanosti, které například zakazují společný zpěv více než pěti osob ve vnitřních prostorech staveb, ale s výjimkou bydliště. Má-li někdo třeba bydliště na obecním úřadu, může si tam navečer s dalšími parťáky bydlištěm tamtéž odskočit něco zanotovat, je-li mu do zpěvu.

Mohl bych pokračovat. Ale nechám to. Počkám pár dní, jestli se přece jen neobjeví PRASE. To zvíře je schopno detekovat i lanýže, tak aby nevyčenichalo páchnoucí organismy v naší normotvorbě. To by byl první krok ke snížení legislativního rizikového čísla „R“. Začátkem prosince je už na hodnotě přesahující 1,5. Každé dva dny se nakazíme třemi novými předpisy. Ztrácíme prospektivitu práva. Vždy jsme v této zemi trpěli spíše nadbytkem imunity k předpisům a čím více jsme jimi promořováni, tím méně je budeme brát vážně. Na tezích, které před stoletím geniálně shrnul Jaroslav Hašek, není v tomto ohledu co měnit. Jasná zpráva je, že dobré právo je vakcínou společenského míru. Hypertrofované a chaotické právo je naopak nebezpečným virem společenského konfliktu.

JUDr. Karel Havlíček se zabývá filozofií práva a právnickým nakladatelstvím. Je zakladatelem Stálé konference českého práva.

Nové právníky hlásí Dentons, DLA i JŠK. A vzniká nová kancelář CoLegal

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital