PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Měl bych se – říkal jsem si před dvěma lety, když jsem dostal nabídku publikovat na tomto významném portálu každý pátek Filozofórum – měl bych se soustředit vždy na něco důležitého, co se v uplynulém týdnu odehrálo.
Tenkrát jsme poprvé vážně začali slýchat o nějakém koronaviru a domnívali se (možná většinově, ale to také může být už jen zkreslená subjektivní vzpomínka), že je to věc sice nemilá, nicméně odehraje se kdesi v Číně a mezi pár lyžaři na severoitalských alpských svazích. Že prožijeme na vlastní kůži světovou katastrofu typu morových ran a španělských chřipek, mne ani ve snu nenapadlo. Pak jsem týden co týden docházel k závěru, že to důležité minulého sedmidenního cyklu byla zase pandemie, ale protože o ní psal kdekdo, připadalo mi postupně zajímavější a zajímavější hledat další, jiná témata, která rostou na zeleném stromu života. Zaměření Filozofóra mi k tomu dávalo prostor.
Ve dnech právě minulých přišly – téměř ruku v ruce – dvě zásadní zprávy. První je pozitivní, podle mne poněkud voluntaristická, spíše chtěná: pandemie končí. Zdá se dokonce, že končí jakýmsi úředním rozhodnutím, které může být posléze přezkoumáno Nejvyšším správním soudem a třeba i zrušeno pro nedostatečné odůvodnění. To v této chvíli nejen nikdo neví – mnohem podstatnější je, že se o to prakticky nikdo ani nestará. Téma, které dva roky vévodilo titulním stranám médií a zahlcovalo sociální sítě, je náhle vyčpělé a nezajímavé. Naprosto je zastínila zpráva nejkrajněji negativní: začala válka!
