Maňák: EET byla odložena, ale dušení podnikatelů „Velkým bratrem“ neskončilo

Martin Maňák

10. 05. 2020 • 09:00

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Údajně nesmrtelná EET odešla na nucený odpočinek. Sněmovna totiž ve stavu legislativní nouze schválila vládní návrh na odložení elektronické evidence tržeb (EET) do konce letošního roku. Jeden z nejbytelnějších pomníků babišovského vládnutí v Česku tak – zatím jen dočasně – totálně zmizel z povrchu zemského krátce poté, co tuzemskou ekonomiku schvátil pandemický koronavirus.   

Pro pořádek je nutno doplnit, že zrušení povinnosti nechávat si státní mocí kontrolovat tržby platí jen do konce roku 2020, ale zato pro všechny podnikatele, kterých se už EET týkala, i pro ty, na které teprve měla letos dopadnout. Parlament přitom už koncem března schválil jeden odklad, který měl trvat tři měsíce po skončení nouzového stavu. Nevlastní sestřička, „Účtenkovka“, přitom „padla za vlast“ už před časem.

Elektronická kontrola tržeb se dlouho připravovala a obhajovala; předlouho bylo ze strany vládních představitelů tvrdošíjně opakováno, že EET – jako nejkrásnější a nejužitečnější politické dítě premiéra Babiše (ANO) – tu s námi bude žít navěky. Až přišel koronavirus a EET byla odhozena do koše doslova ze dne na den jako ohořelý cár papíru, jako něco postradatelného, zbytečného a obtěžujícího. 

Všudypřítomný kontrolní nástroj, který je přirovnáván k orwellovskému Velkému bratrovi, měl být původně klíčovým opatřením pro snížení daňových úniků a tedy jako nový zdroj státních příjmů. Později byl vládními činiteli vychvalován zejména jako bič, který „narovná“ podnikatelské prostředí v Česku. O to neuvěřitelněji dnes v uších rezonuje argumentace ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO), která odklad EET zdůvodnila nutností pružně reagovat na závažnost krize s tím, že je nutné nechat ekonomiku pořádně nadechnout…

Nelze než souhlasit. Ekonomika by měla dýchat. Ale nejenom tehdy, když se ocitla v šoku pod vlivem drakonických pandemických opatření, kterými vláda v Česku zakázala velkou část podnikání. Přiznání místopředsedkyně vlády, že EET dusila ekonomiku, sice dnes může odpůrcům Velkého bratra znít jako balzám na duši, ale uplynulé více než tři roky dušení („Velký bratr“ byl na tržby podnikatelů vypuštěn v prosinci 2016) už nelze vzít zpět. Navíc, dušení neskončilo: on-line kontrola tržeb byla jen dočasně vypnuta v situaci, kdy – s nadsázkou řečeno – není koho (ani co) kontrolovat, neboť ti, co byli skrze EET zasaženi nejvíce, byli s příchodem koronaviru donuceni přestat úplně podnikat…

Dejme stranou měkké, politické argumenty o narovnávání prostředí a boji s nepravostmi. Vláda se pravidelně chlubila exaktními daty o (již realizovaných či odhadovaných) finančních přínosech EET pro státní kasu. To samo o sobě bylo neprůkazné, neboť šlo vždy o nepřímo odvozované přínosy. Neexistovalo (a doufejme, že ani nebude existovat) něco jako „daň z EET“, kterou by stát mohl věrohodně evidovat a přesně sečítat. Údajné miliardové výnosy tak na sobě vždy nesly a vždy ponesou punc diskutabilnosti.

Ostatně, v důvodové zprávě k návrhu zákona, kterým se EET odložila, bylo uvedeno, že odložení EET nebude mít dopady na státní rozpočet. Těžko říct, jak to předkladatelé mysleli. Jistě, v situaci, kdy letošní deficit státního rozpočtu má skočit z plánovaných 40 miliard na rekordních 300 miliard, je vliv existence či neexistence EET zcela marginální. Dalo by se to však chápat i jako vynucené doznání k tomu, že EET nikdy neměla reálné finanční přínosy pro veřejné rozpočty...

Bez ohledu na to je pravdou, že pro velkou část menších podnikatelů (vzpomeňme extrémní příklad příležitostných stánkařů) byla EET nepřirozeně dusící administrativní zátěží. Nemluvě o začínajících podnikatelích: namísto prodeje produktu se zabývat internetovým spojením se státem a dokonalou funkčností kontrolních dat, to není úplně nejlepší začátek. Rozporuplným bylo uvalení EET na řemeslníky, kteří pracují nikoliv na jednom místě, ale den co den jezdí za zákazníky. Pro ně byla EET nadměrnou zátěží v obecném i doslovném významu: například malíř pokojů měl s sebou (mezi barvami a štětkami?) vozit i zařízení, kterým se měl vždy na „místě činu“ nechat zkontrolovat státem.

Navíc, i dočasné vypnutí EET může samo o sobě představovat nový problém. Ti, kdo systém své vlastní kontroly dosud využívali (a měli systém zprovozněn a spolehlivě nastaven), museli začít řešit jeho vypnutí a přechod na fungování v „nekontrolovaném“ režimu. A ti, kdo měli do režimu teprve naskočit, jen odloží přípravy (spolehlivé připojení, speciální pokladny apod.) s vědomím, že se znovuzapnutí EET stejně nevyhnou. Jen se jim prodloužilo přípravné mezidobí, potažmo provizorium.

I samotné přerušení EET je tak možno považovat za – v jistém smyslu – zatěžující. Z praktického hlediska tedy rozhodně nejde o bůhvíjakou pomoc ze strany vlády. To, že někomu na chvíli mírně povolím otěže, neznamená, že mu poskytuji prostor k podnikatelskému rozletu. Otěže přece nadále zůstávají připraveny k rychlému utažení.  

Je to navíc typická ukázka regulatorního „odezdi-ke-zdismu“: jeden rok podnikatel řeší on-line kontrolu v podobě Velkého bratra, druhý rok mu stát kvůli virové epidemii zakáže podnikat; pak mu však náhle začne posílat záchranné dotace a ruku v ruce s tím mu dočasně vypne on-line kontrolu, jen aby dotyčný nezkrachoval... Vláda si tak pozastavením EET vlastně dělá alibi. Tak, aby se nedalo říci, že za podnikatelskými krachy stojí nadměrně zatěžující státní kontrola tržeb. Pokud nyní podnikatel zkrachuje, EET bude z obliga, neboť přece byla oficiálně vypnutá.

Z pohledu vládnoucích politiků byl dočasný odklad EET nevyhnutelností. Restaurace a hospody, které se před lety staly primárním cílem kontrolního on-line úderu, dostaly nyní mnohem tvrdší úder v podobě koronavirového zákazu podnikat. Dřívější „hrdinský“ boj vlády s hospodskými pomocí EET dnes není něco, čím by se daly získávat politické body. Z pohledu některých vládních činitelů byl hospodský před pár lety „škodnou a lovnou zvěří“, ale dnes je ohroženým druhem, jehož – formálně vzato – Babišova vláda (koronavirově vynuceným) zákazem podnikání dohnala do kritické situace.

Velkobratrská kontrola tržeb se z nástroje pozitivní vládní propagandy stala nebezpečným politickým faktorem: aktuálně totiž hrozí (hrozilo), že by EET mohla být považována za poslední hřebík do podnikatelovy rakve. A tomu bylo nutné se vyhnout. Hřebík v podobě EET začne být zatloukán až poté, kdy se na koronavirus a pandemické škody pozapomene. Bez ohledu na to, že EET nikdy prokazatelně nepřispěla k veřejnému blahu.

SDÍLET