PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | „Tak nám skončilo milostivý léto,“ řekl by Josef Švejk paní Mullerové, „všichni říkali, že se to hned tak nebude opakovat, a kouknou – už se blíží další! To je vám jak někde v tropech, kde mají taky ourodu dvakrát do roka.“ Ano, ano, ano.
V listopadu na jedné z našich konferencí zapřísahali se politici, že se to nejdřív musí zhodnotit, zanalyzovat, pěkně promyslet, ale že to rozhodně není tak, jak si někdo představuje – že by to „léto“ byl rok, nýbrž že to bylo myšleno jen jako kousek roku, krátký právě tak, jak je u nás krátké léto jako roční období, pokud vůbec nastane. Samozřejmě nikdo na žádná data nečekal. Kdo by se s tím také páral? A už to vypadá, že je vymalováno. Zatím bude milostivé léto dohromady jen půlrok v jednom kalendářním roce, až potom se nejspíš přikloní moudří vládcové k tomu, že by bylo lepší, kdyby se to vůbec nepřerušovalo. Advokáti už radí dlužníkům, aby neplatili. Bodejť by ano. K dluhové amnestii je jen krůček. Exekutoři vzdychají, věřitelé roní slzy, ale všichni se s tím určitě zase nějak vypořádají.
Ovšem ti exekutoři! On na ně kdekdo nadává, protože nemít v lásce toho, kdo vymáhá plnění dluhů, je tak nějak přirozená věc. Pro novináře je takový exekutor vděčným objektem, k němuž lze přistoupit se svrchovanou kritičností a zároveň s jistotou, že to publikum ocení. O aktivistech ani nemluvím a pořádný politik má také rád v rukávu nějaké to esíčko, se kterým lze kdykoliv vyjít na světlo boží – a úspěch zaručen. Když se k tomu přidá sem tam nějaký exces, na což jsou a byli někteří příslušníci exekutorského stavu kabrňáci, selhat to nemůže.
