PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Nevím to jistě, ale mám dojem, že ani silvestrovský komentář v seriózním médiu nemá být nějaká legrace. Má být například bilanční. Mohl by být také předsevzetím do nadcházejícího roku. Sneslo by se nejspíš i nostalgické zamyšlení nad tím, co vše nám ten uplynulý vzal a co nám eventuálně dal. Můj soukromý výčet ztrát a nálezů za tento „jedenadvacátý“ by byl příliš dramatický a svěřovat se s ním by bylo nepatřičné.
Jelikož však metoda pars pro toto patří k nejúčinnějším způsobům sdělování názorů a komentář není nic než názor, otevřu poslední den roku svůj ryze osobní prostor a svěřím se vám s nejvýznamnější událostí, která mne v minulých čtyřiadvaceti hodinách potkala: Má přítelkyně ztratila mobil.
Nastalo peklo spočívající v prohledávání každičkého – i sebeméně pravděpodobného – místečka, kde by takový mobil mohl zmizet (mikrovlnka, kbelík na balkóně, můj psací stůl et cetera). Že nejde o mobil, nýbrž o mou budoucnost, jsem si uvědomil, když přítelkyně se zachmuřeným obočím vytáhla ze třetí zásuvky shora poznámky ke scénáři, které jsem si tam uložil v roce 1994. Samozřejmě se týkaly jakési milostné scény. To nikdy nevysvětlíte.
Zeptal jsem se přítelkyně, jakou ztrátu vlastně utrpí, pokud se mobil nenajde. Pravila, že nejspíš žádnou, protože jí opatřím nový. Do té doby jsem o tom z tohoto úhlu nepřemýšlel, ale když jsem zjistil, že se chystá prohledávat čtvrtou zásuvku vlevo (vůbec netuším, co je jejím obsahem, ničím jsem se vědomě neprovinil, ale kdo ví, co jsem tam před lety uložil), hystericky jsem nabídl, že bychom pro ten nový mohli skočit hned.
