Někteří poslanci nechtějí, aby advokáti mlčeli. Bude Velký bratr klepat na dveře? Komentář Tomáše Sokola

Tomáš Sokol

Advokacie už nějakou dobu vede poziční boje s pokusy o prolomení advokátní mlčenlivosti. Všechno to asi začíná u dost laické představy, podle které je advokátní mlčenlivost výsada advokáta, která mu umožňuje neříkat to, co se dozvěděl od klienta a říct nechce. Ve skutečnosti je to ale zákonná povinnost, ze které advokát valný užitek nemá, jen řadu komplikací.

Smyslem je, aby mohl kdokoliv svěřit advokátovi cokoliv, s výjimkou chystaného zločinu, a nemusel se bát, že to advokát vyžvaní. Škála je dost široká, řekněme od plánů na rozvod až po přípravu na reorganizaci spojenou z propuštěním. A jen na okraj pro někoho trochu překvapivá informace. Oblast trestního práva není zdrojem těch nejcitlivějších tajemství, ta jsou z úplně jiných oblastí. A pokud jde o mne, rozhodně bych se bez těch tajemství obešel. Někdy dokonce s velkým potěšením. Leč jde o klienta a jeho důvěru, takže ve všech civilizovaných zemích je advokátům povinnost mlčenlivosti ukládána zákonem a následně také chráněna jak lokálními soudy, tak i Evropským soudem pro lidská práva. Bez efektivně fungující důvěrnosti informací svěřovaných klientem advokátovi žádný stát nemůže aspirovat na označení právní stát. Bylo tomu tak doposud i u nás, ale teď si nějak nejsem jistý.

Šéfové advokátní komory ostře proti Michálkovi: situace je horší než za komunistů

sinfin.digital