KOMENTÁŘ MARTINA TUNKLA | Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se po několika odkladech a zdrženích konečně dne 23. 9. 2020 dostal k projednání novely občanského soudního řádu a exekučního řádu (sněmovní tisk č. 545), jejímž nosným tématem mělo být zavedení koncentrace řízení nebo případně teritoriality soudních exekutorů.
Osobě znalé prostředí jistě neuniklo, že se se jedná v podstatě o tutéž novelu, kterou se Ministerstvo spravedlnosti neúspěšně pokouší prosadit již více než 4 roky. Po celou tu dobu je jejím nosným tématem koncentrace exekucí, tzv. sněhulák. Bez ohledu na to, že věcný záměr i podobu novely smetla ze stolu Legislativní rada vlády tehdejšímu ministru spravedlnosti Pelikánovi již v roce 2017, i následně ministru Kněžínkovi v roce 2019, jsme opět svědky další „porážky“ předkladatele, tentokráte na půdě Ústavně právního výboru.
K novele se sešlo mimořádně velké množství pozměňovacích návrhů, některých poměrně racionálních a některých bez valnějšího smyslu. Zástupcem těch racionálních budiž například návrh, na jehož základě měla být místo koncentrace exekucí zakotvena místní příslušnost (tzv. teritorialita) soudních exekutorů. Jedná se o řešení, po němž volá většina odborné veřejnosti, neboť by byla levnější, jednodušší a transparentnější než ministerstvem prosazovaný sněhulák.
Po aktuálním projednání novely a pozměňovacích návrhů na půdě Ústavně právního výboru je však nyní již zřejmé, že debata o lepším a smysluplnějším řešení exekučního prostředí pozbyla smyslu. Členové výboru se jednoznačně postavili proti ministerstvem prosazované koncentraci i proti místní příslušnosti soudních exekutorů v jakékoli jim představené podobě. Je přitom z mého pohledu poněkud zarážející, že systémovou úpravu exekučního prostředí odmítli i poslanci, jejichž domovské strany se v programovém prohlášení vlády zavázaly zabývat se a případně prosadit některou z výše uvedených úprav exekučního prostředí.
