FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Čas se přehoupl do prázdnin a mně se zdá, jako by to slovo nabylo nového významu. Vyprchala z něj lehkost školního volna a dovolených. Nahradilo ji prázdno.
Možná je to takhle: Když procházíte Prahou, spatříte už drahně dlouho (není-li ovšem zrovna koronavirová pauza) plně obsazené zahrádky restaurací. Ráno, v poledne, odpoledne i večer. Budiž to přáno hospodským i hostům. Jen je mi divné, že ti dobře vyhlížející a klábosící občané a občanky mohou kontinuálně vysedávat v barech, vinárnách, kavárnách a hospůdkách a nejsou v kancelářích – tohle evidentně nejsou kopáči a dlaždiči, neboť ty všechny Praha vyhnala k hromadné demolici komunikací. Toto budou spíš všelijací důležití manažeři a referenti a debatují tu o světoborných problémech.
V kancelářích zřejmě, i když se stát, jak jsem zde nejednou psal, zoufale domáhá dalších administrativních sil, práce mnoho není. Anebo je, avšak pravdu má anglický antropolog Graeber, když formuluje bullshit jobs, čili hezky česky práce na h*vno, jako takové činnosti, kdy tisíce lidí posedávají za pracovními stoly a tváří se zaměstnaně nebo se zabývají překládáním spisů a krabic z místa na místo, aby vypadali produktivně (Graeber, D. Bullshit Jobs / A Theory. London: Penguin Books, 2019). Zdá se, že to je jeden ze zárodků toho, co s takovým zalíbením část společenských vynálezců označuje jako „nový normál“.
Před několika dny – už jsem tu o tom také psal – konalo se 19. sezení Právnického klubu. Vystoupila tam mimo jiné bývalá ministryně spravedlnosti a nyní senátorská kandidátka D. Kovářová, která si pro svou kampaň předsevzala heslo přirozeného „normálního života“. Když se vyjadřovala k „novému normálu“, což bylo základní téma akce, prohlásila, že jako právník vždy měla pocit, že společenské poměry uhánějí dopředu a společenské změny vyvolávají nezbytnost změn právní regulace.
„Dnes mám pocit, že mnohé změny přicházejí naopak shora. Nejprve se rozhodne o regulaci, tu necháme propadnout do společnosti a sledujeme, co to udělá. Právo se v mnoha ohledech stalo fikcí, která nereaguje na realitu, nýbrž snaží se ji podle nějakých utopických představ přimět, aby se přizpůsobila. To se stalo třeba s úpravou rodinného práva, manželských vztahů a podobně, o které většina manželů vůbec neví. Sarkasticky bych mohla říci: jak si vůbec manželé troufají žít v manželství a nevědět nic o nových právech založených občanským zákoníkem?“ Tak nějak to řekla, i když to není přesná citace, spíše parafráze.
