PES se stane pejskem a s kočičkou začne přihazovat další dobroty. Pak už zbývá jen tu šlichtu vyhodit

Karel Havlíček

27. 11. 2020 • 06:00
KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Přečet jsem si v uplynulých dnech desítky, možná stovky článků, jejichž ústředním pojmem je PES. Název systému je marketingově promyšlený, tomu lze sotva něco vytknout: asi ho nestvořili epidemiologové, i když se už i mezi nimi za těch pár měsíců objevila řada marketingových expertů. Záměr systému je nepochybně správný. Jenže jsme v Česku – a s nějakým systémem si na nás nepřijdou (pod tím nevysloveným „oni“ míním nejen vládu, ale kohokoliv, kdo se pokusí něco systémově řešit). 

Po celé dějiny rozvíjíme unikátní model pasivní rezistence. Oni to vědí, jen každou chvíli vybuchnou v nějakém svatém nadšenci saze a horlivě se pustí do nápravy. Nadšení ovšem není kvalifikace a horlivost je v drtivé většině případů toliko dosud nepostižená blbost. Výkon odpovídá příkonu. Čím je příkon nadšenecky nekvalifikovaně horlivější, tím je výkon blbější. To je zákonitost přímé úměry.

Vůbec nejsem z těch, kteří by se domnívali, že právo je samospásné. Přesto – anebo právě proto – volám: přizvěte právníky! Tenhle malér totiž nevyřeší nějaký slogan.

Jsou dva druhy řešení: medicínské a právní. Medicínské řešení je na první pohled důležitější, neboť se týká podstaty věci. Dokud nebude existovat účinná vakcína a neproběhne plošné očkování, chorobu známou jako covid-19 zkrátka neumíme léčit, nebo jen velmi omezeně. Musíme se tedy spoléhat na odborně podložené metody ochrany a prevence. To vše nechť je svěřeno výzkumníkům, lékařům, biologům, epidemiologům. Jejich týmy ať navrhnou a zdůvodní. Politici pak jsou povinni rozhodnout, protože ochranné, preventivní, diagnostické i terapeutické kroky v epidemii (natož pandemii) mají dopady ekonomické, sociální a mnohé další. Právní řešení je především řešením forem a procedur. Vynecháme-li je, jako že je vynecháváme, zbude ze sebelepšího věcného postupu paskvil.

Jedna z nejtristnějších floskulí, které v poslední době slýcháme od politiků tak často, zní: „Nechte nás to udělat, a teprve potom, až pandemie skončí, vyvoďme právní odpovědnost.“ Bývá to řečeno jakýmsi hrdinským a zároveň trpitelským tónem, jako by nevyřčená část sdělení měla znít: „Jsme rozdrásáni trnovými korunami na našich (pozn. aut.: tj. jejich) pomazaných hlavách, znaveni nekonečnými schůzemi a takřka ubiti poctivou usilovnou snahou vyřešit pohromu lidstva, a přesto statečně neseme váš (pozn. aut.: tj. náš) kříž. Pak nás klidně suďte! Jestli jsme udělali nějaké právní chyby, není důležité, nezajímá nás to, neboť my jsme učinili vše, co bylo v našich (pozn. aut.: tj. jejich) silách, a chybovat je ostatně lidské!“

Ale holenkové, na tohle se vám můžeme vykašlat! Cesta k výsledku je u právního řešení stejná jako u medicínského. Tedy můžeme zopakovat: to, co musí být u medicínského řešení svěřeno výzkumníkům, lékařům, biologům, epidemiologům, náleží u řešení právního legislativcům, právním teoretikům a praktikům. A znovu zopakovat: Jejich týmy ať navrhnou a zdůvodní a politici pak jsou povinni rozhodnout, neboť dopady právních kroků jsou mimořádně závažné!

Nechci se zbytečně omlouvat za zjednodušení, protože princip prostě jednoduchý je: dokud se budou medicínští odborníci vyčerpávat psaním práva, bude výsledek vždy zhruba stejně kvalitní, jako kdyby se – nedej bože – právní odborníci pustili do léčení.

PES není zatraceníhodný pamflet. Ale aby se stal nejlepším přítelem člověka, nesmí být pouhou karikaturou. Nesmí se tvářit jako právo, když je jen paraprávem. Má-li být právem, musí dostat regulérní právní formu. Jistěže by ta řada zjevných hloupostí (lidé chodí v neděli pro knedlíky v prášku k benzínovým pumpám, nakupují boty v hypermarketech, zatímco z prodejen bot jsou výdejny kávových kapslí a vánočních hraček, stojí v dlouhé frontě před samoobsluhou kvůli plošné patnáctimetrové distanci, aby vzápětí vlezli do plné tramvaje, atd.) dobrou legislativní procedurou neprolezla.

Není-li ovšem PES jako soubor právních pravidel míněn, což je také dobře možné, nikdo se nemůže divit, když jej společnost bude vnímat zhruba jako návod na polévkové konzervě: Otevřete, vylijte do hrnce a pár minut míchejte, dokud se z toho nezačne kouřit. Řečeno v duchu kultury tohoto národa: PES se stane pejskem, tlapku v tlapce s kočičkou začne do kastrolu přihazovat další a další dobroty – a pak už zbývá jen tu šlichtu vyhodit. Však on zase přijde někdo s něčím jiným. A jednou – snad – někdo zjistí, že jinak než formou práva tohle zkrátka vyřešit nejde.

JUDr. Karel Havlíček se zabývá filozofií práva a právnickým nakladatelstvím. Je zakladatelem Stálé konference českého práva.

SDÍLET