Pluralita po česku aneb právo, soudy a volební programy

Karel Havlíček

PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Vozítko Perseverance nabralo v minulém týdnu na Marsu nějaké kamení a hlínu. To je uklidňující: Mars nemůže být moc odlišný, když tam mají šutry a potenciálně i bláto. Pro mne je to nápověda, že ve vesmírném prostoru to s nekonečnou pluralitou nemusí být zase tak dramatické. Zato sleduje-li kdo současnou domácí politickou situaci, musí mít pocit, že pluralita je alfou a omegou každého našeho postoje. Šutry a blátem se tu nešetří. Jenže nejde o žádné biblické „ano, ano, ne, ne“. My jsme vymysleli novou interpretaci pojmu plurality.

Náš předvolební svět je postaven na principu teze a antiteze. Bohužel nikoliv v moudrém aristotelském smyslu cesty poznání, nýbrž ve specifickém formátu absolutního agnosticismu, který je založen na dvou jednoduchých základních zásadách. První: Je jedno, co kdo říká, záleží jen na tom, kdo to říká. Druhá: Říká-li to protivník, je třeba jej popřít, i kdyby měl stokrát pravdu.

Tvůrčím vrcholem tohoto uspořádání jsou mnohé formulace obsažené v dokumentech, jež se bůhvíproč označují za programy politických stran / hnutí / volebních koalic, přičemž jejich nejvýznačnějším programovým rysem je, že přinášejí chaos, zmatek a pochybnosti. Tím je výše uvedený princip zdokonalen k ideálu, neboť teze jsou tak vnitřně rozporné, že se popírají samy, aniž by nějakou antitezi potřebovaly.

Volební program koalice SPOLU například uvádí: „Za každou novou povinnost zrušíme dvě stávající.“ Výborná myšlenka. Jen poněkud komplikující vzhledem k párovému charakteru práva. Každé povinnosti nutně odpovídá adekvátní oprávnění. Jinak právo neumí fungovat. Vzrušující výhled, že za chvíli nezbudou žádné právní povinnosti (uvedená floskule nutně musí mít „R“ vyšší než jedna), je tedy poněkud kalen tím, že nezbudou ani žádná práva. Příznačné pro současnou společnost je ostatně i to, co žádný z volebních programů nezmiňuje a co ani žádná ze stran ucházejících se o hlasy voličů přiznat nehodlá. Právní povinnosti se netěší dobré pověsti, tudíž je nikdo nezařadil. Společnost regulovaná jen přísliby práv a bagatelizací povinností ale nemůže obstát.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Může obstát společnost regulovaná jen přísliby práv a bagatelizací povinností?
  • A je volebními programy ohrožen ústavní základ demokracie a právního státu ?
sinfin.digital