Pokud stát selhává, začne fungovat lidová tvořivost. Technologie moci nestačí

PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Do dneška platí v České republice nouzový stav vyhlášený 5. října loňského roku a začíná další „prodloužená“ – nakonec „jen“ do 14. února, jak říká sněmovnou schválený návrh komunistických poslanců. Je to otázka věcné potřeby na jedné straně a technologicky mocenského mechanismu, který umožňuje vládě vyhlásit nebo prodloužit nouzový stav podle ústavního zákona o bezpečnosti ČR s podmínkou předchozího souhlasu Sněmovny vždy maximálně na dobu 30 dnů, na straně druhé.

O věcné potřebě tohoto řešení pochybuje jen málokdo, což nikterak nezahrnuje odpověď na otázku, zda bychom se tomu nemohli vyhnout, kdybychom byli mnoho kroků neučinili, nebo kdybychom vykročili v tom či onom klíčovém momentu jiným směrem. Nedávno jsem narazil na výčet zemí (někdy jde o „klasické“ samostatné státy, jindy o specificky organizovaná území), které ještě na konci minulého roku nebyly pandemií zasaženy (vůbec, nebo jen jednotkami případů). Marshallovy ostrovy, Monserrat, Anguilla, Samoa, Východní Timor, Faerské ostrovy, Brunea, Vanuatu … kromě Grónska a Vatikánu nejspíš mnozí z nás ani přesně nevědí, kde je hledat na mapách. 

Když někdo – jako já – dospěl k názoru, že budoucnost spočívá ve fragmentárním státu, nikoliv v globálních říších, mohl by zajásat. Ale já nejásám, protože v těchto případech nesehrává rozhodující roli fragmentarizace, nýbrž docela jednoduše především geografická izolace. Jakkoliv je globalizace ve státoprávním ohledu nesmyslnou slepou ulicí, v ekonomickém a vědeckotechnickém smyslu je tomu úplně naopak: při vší úctě – Východní Timor vakcínu nevyrobí a Vatikán si ji přes všechen potenciál nevymodlí. Jinými slovy: nouzový stav (nebo něco podobného) dnes potřebují prakticky všechny státy světa, podrobnosti jsou jen rázovitým (britským, francouzským, německým, českým, ad libitum) koloritem.

Nesporná věcná potřeba nouzového stavu fakticky odsouvá hlavní politickou funkci mocenského mechanismu státu a společnosti na vedlejší kolej. Opoziční pokřik a brblání nemají v tomto ohledu vyšší cenu než vysílací čas a novinový papír, který zabírají, o metakoaliční podpoře komunistů ani nemá smyslu mluvit: tu „věc“ je zkrátka třeba prohlasovat a muletu odporu zvedají jen ti, kteří nenesou žádnou politickou odpovědnost, takže se nevystavují zuřivému útoku býka veřejného mínění, kdyby právě kvůli nim nouzový stav neprošel. Zůstává tedy jen pragmatická mocenská technologie. To když se ovšem státu přihodí, přestává být věcí veřejnou, tím, čemu se říká res publica, a stává se naprázdno meloucím soustrojím, které reprodukuje jen svou skořápku.

Pak se nelze divit, že lidská tvořivost začne pracovat, i když člověk – zvláště v Česku, proslulém švejkovinou – nikdy neví, kdy se z vážné věci stane sranda a kdy se ze srandy stane vážná věc. Hospody, přes všechny ničivé útoky na jejich image, jsou ještě pořád nepsanými centry lidové politiky (byť decimovány sociálními sítěmi, předkoronavirovými prohibičními zákazy a hospodářskými dopady covidové krize). Když tu registraci získaly takové strany a hnutí, jako jsou recesisté z Ano, vytrolíme europarlament nebo kdysi z Nezávislé erotické iniciativy (protože erotika jako politický magnet nefungovala, udělali z ní prostě Nezávislou iniciativu), a když tu dokonce už dávno vznikla Strana přátel piva, hospodští určitě najdou někoho, kdo jim napíše stanovy pro vznikající hnutí Otevřeme Česko

Ne že by to opravňovalo podle stávajících krizových opatření schůzovat v hospodách nad půllitry moku (v tom má ministr vnitra pravdu), ale samotný fakt přenesení protestního boje na registrovanou politickou půdu nejde jen tak přehlédnout, i když souhlasím s právníky, kteří tvrdí, že argumentace zatím představená by asi u soudu neobstála. Nelze totiž popřít ani to „asi“, natož pak jistotu, že kromě soudu to nikdo nerozhodne. A navíc – můžete být pro, můžete být proti, ale ti zakladatelé to vůbec nemíní jako recesi, nýbrž zatraceně vážně, a mají také zatraceně vážné důvody hledat nějaké cesty z téhle kritické situace.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital