KOMENTÁŘ VÁCLAVA VLKA | Snažím se jako tradiční značkou začínat svůj glosář větou o počasí, ovšem dnes tomu tak nebude. Zaujala mě totiž úvaha jednoho právního fejetonisty o významu první věty pro krátký text a ostatní jakékoliv písemné dílo. A nejvíc jeho úvaha, že má začít vyjádřením toho, že svoje myšlenky sděluji světu proto, že je to nezbytně nutné, něco tím zachráním a navíc zcela zdarma. Tak potvrzuji, že píšu tyto glosáře zcela zdarma.
Minule jsem slíbil čtenářům seriózní přístup, tudíž ho mají mít. Komentář k počasí si neodpustím – je sucho, poslední týden zima a málo prší. Tak buď ať je zima, nebo ať svítí sluníčko, ať už se sakra to počasí rozhodne. Rozhodování počasí o tom, jak má být, je něčím jako rozhodování, jestli manželství má být, nemá být, a která pohlaví na něj mají nárok. Jsem absolutním zastáncem práv a svobod pro všechny, ale jsem současně přesvědčen, že manželství je tady jenom pro muže a ženu. Nikoliv s argumentem ideovým, ale prostým právním, že právo je systém a manželství je systémová záležitost, která je odrazem regulace základních, zakódovaných a neměnných povah a schopností průměrného představitele lidstva, muže či ženy. Bylo by to jistě na vášnivou diskuzi, to však není účelem glosáře.
Ovšem o vášních a manželství pojednává nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jenž řešilo, zda manžel, který v hádce s bývalou manželkou kopne do dveří auta a způsobí na nich škodu za 15.000 korun, je současně trestně odpovědným. Není. Podstata sporu totiž spočívala v tom, že kopnul do vozu, který byl vlastně jeho. Manželé se rozešli sice dávno, ale ze společných peněz (protože se jim nepodařilo vypořádat ani po letech) bylo vlastně zakoupeno a bylo stále společnou věcí. Tedy slovy práva, předmětný automobil nebyl pro manžela v dané situaci cizí věcí, což je jeden ze základních znaků skutkové podstaty přečinu podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku.
Pikantní je, že manžel se k jednání doznal, omluvil se za něj a uznal, že se trestného činu dopustil. Přesto ho nakonec Nejvyšší soud ČR osvobodil. Ponaučení pro nás budiž (pro většinu veřejnosti naprosto nepochopitelná) premisa práva, že ani doznání v úplně jasné věci neznamená, že ten, kdo se doznal, ve skutečnosti spáchal trestný čin. Pro bojovníky za práva na kdeco je dobrou zprávou, že vznosné ideály o vytváření přeludových majetkových společenství je potřeba též konfrontovat s tím, co tisíce let zkušeností s právním řádem dokázaly vytvořit, anebo spíše vyzkoušet.
