Právo svobodně se vyčůrat. Nebezpečná utopie hajzlíkové politiky

FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Absurdita mnohých aktuálních událostí překračuje hranice představitelného. Je tedy třeba pochopit, že problém veřejných záchodků může zastínit alespoň na dva tři dny drahotu, inflaci, nálety helikoptér rozhazujících groše mezi chudnoucí obyvatelstvo, suchá říční koryta, nedostatek čipů, pšenice, ropy, plynu, cigaretových papírků i papíru na výrobu knih, válku v zemi takřka sousední i migraci s ní spojenou, natož pak nějaké abstraktní potíže demokracie a právního státu. Toaletních komentářů jsem za poslední dny napočítal patnáct.

Není to ostatně poprvé v dějinách, co osud místa, kam i diktátoři chodí sami, vzbuzuje takovou pozornost. Občas připomínám, že když v době Vespasianova panování tenhle římský pantáta zavedl daň z použití městské toalety, jeho synátor Titus krčil nos nad nízkostí takto projevovaných materiálních zájmů. Císař zase mávl rukou nad změkčilostí mládeže, která by pro vznešené ideály přivedla společnost na mizinu, strčil juniorovi pod nos minci a pravil, že peníze nepáchnou. To ovšem bylo v zabedněné antice. My máme v čele jinačí politické kofry. Pan Čižinský by chtěl (poté, co se mu to údajně povedlo pilotní hajzlíkovou politikou v „jeho“ pražském obvodu) otevřít toalety v celé zemi, neboť právo svobodně se vyčůrat jen omylem vypadlo z katalogu základních práv člověka a občana. Nevadí mu, že klíče od těch záchodů patří jiným. Politické body za znárodnění hajzlíků pan Čižinský tak nějak cítí – a rozhodně mu nepáchnou.

Pitomost záměru tohoto ražení je zákeřná zejména tím, že jak je hloupý ve své formě, tak je závažný ve svých potenciálních důsledcích. Můj oblíbený komentátor Z. Petráček v Lidových novinách ne nadarmo hovoří o tom, že z tohoto nápadu čiší komunismus. Že budou všichni k tvorbě společenského bohatství přispívat podle svých možností a schopností a podílet se na něm podle svých potřeb (což v souvislosti s potřebami vyměšovacími nabývá sice poněkud groteskní, leč zároveň o to výhružnější podoby). Mně zase intenzivně připomněl Atlasovu vzpouru A. Randové.

sinfin.digital