GLOSA VÁCLAVA VLKA | Obvyklý postup při psaní článku je nejdříve probrat závažnou část témat a poté třeba zakončit nějakou veselou historkou. Protože nejsem novinář, začnu zvesela. Chtěl bych být chovancem dětského domova v Nepomuku!
Čtyři gentlemani byli v tomto dětském domově umístěni jistě na základě spravedlivé úvahy příslušného sociálního orgánu i soudu. Z důvodu mravní pokleslosti nebo pobytu v zábavném rodinném prostředí, hulili trávu, neboť potom byli, cituji: vysmátí a veselí. Bohužel tento pozitivní přístup nesdílí vedení dětského domova ani policie. Jeden z nich je navíc starší 15 let, takže skončil před soudem. Nevím, nevím. Když marihuanu užívají i 13leté děti, neměli bychom vážně začít přemýšlet o její legalizaci?
Smysl pro humor nechybí ostatně ani státnímu zastupitelství v Brně. Celkem nenápadně se tam rozjela kauza, která se týká naprosto bezprecedentního protiprávního jednání posvěceného soudem. V banální kauze jednoho z tradičních bojů policistů mezi sebou se v rámci vyšetřování kriminalisty Vladimíra Machaly dopustilo státní zastupitelství spolu s příslušným soudem svérázného kroku. Nařídilo napíchnout ve vazební věznici na půl roku poradní místnosti, tedy ty, v nichž se odehrávají návštěvy advokáta s klienty a někdy též výslechy policie.
Nevím, o čem přemýšlel soudce, když to povolil, nicméně takto skandální porušení práva na obhajobu v takové míře jsme tady ještě neměli. Komunikace mezi advokátem a klientem je tajná, nejen podle trestního řádu, ale v podstatě jako základ všech procesů. Korunu tomu ovšem nasadilo to, že takto byl pravděpodobně odposloucháván i známý Šahram Zadeh. Tomu se už Česká republika dvakrát omlouvala za naprosto shodné jednání, a to zásah do utajené komunikace mezi advokátem a klientem.
