PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Oblíbeným tématem hovorů se v uplynulém týdnu stal článek 66 Ústavy České republiky. Neděje se tak úplně často, že by se mezi lidem obecným živě debatovalo o nějakém konkrétním ustanovení konstituce nebo právního řádu.
Obecenstvo – vyloučíme-li z tohoto pojmu různé potížisty, kverulanty, fanatické aktivisty a další podobné skupiny – má především zdravý rozum, který mu velí, že je třeba diskutovat o věcech smysluplných, k nimž se balast legislativních mouder zpravidla neřadí. Zde ovšem v hlavní roli vystupuje pan prezident, což je vždy vděčné, neboť se lze dočkat kreativních improvizací a překvapivých hlášek z jeho strany, stejně jako z úst jeho kritiků. Média mají headlinová témata.
Tentokrát jde o formulku „nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat“. Normativní vyjádření takové hypotézy má v ústavě jasný smysl: Prezident je hlavou státu. I když jeho pravomoci v tuzemské konstituci nejsou nijak nadměrně rozsáhlé (zejména s přihlédnutím k tomu, že je volen přímo), v určitých okamžicích nabývají z hlediska fungování státu klíčový význam, a proto musí být zajištěno řešení pro případ, kdy je osoba v prezidentské funkci nemůže plnit, což už tato země v různých historických situacích zažila.
