KOMENTÁŘ LUKÁŠE JÍCHY | Velká exekuční novela připravená ministerstvem spravedlnosti, kterou již druhým rokem projednává Parlament, má ke kvalitnímu zákonu daleko. I přes tři desítky pozměňovacích návrhů obsahuje řadu chyb, které stále nebyly odstraněny. Mezi nosné prvky, na nichž je současná novela vystavěna, je záměr na zavedení povinných záloh a povinného zastavování exekucí. Z návrhu je zřejmé, že se jeho autoři až příliš jednostranně zaměřili výlučně na problematiku exekucí na peněžitá plnění, ale vzhledem k jeho generální aplikaci na všechny exekuce dopadne i na exekuce na nepeněžitá plnění, což přivodí řadu problémů.
Exekuce na nepeněžitá plnění totiž samy o sobě proti majetku povinného vůbec nesměřují. Lze je vést účelně i proti nemajetné osobě a dokonce je možné je vést i proti osobě v insolvenci, neboť nejsou vedeny na majetek v majetkové podstatě. V případě přijetí novely bude jejich provedení ztíženo a věřitel se možná úspěšného provedení exekuce na nepeněžité plnění nedočká vůbec.
Z pohledu exekutora vyvolává problémy už samotné nastavení povinné zálohy. Při jejím zavádění se zapomnělo na potřebu exekutora vést aktivně oprávněného ke složení zálohy ve výši přiměřené nákladům na faktické provedení úkonu. Povinná záloha, u níž se očekává regulační úloha, v případě nepeněžitých plnění vůbec nebude stačit na náklady faktického provedení exekuce. V případě vyklizení jdou náklady často do desítek tisíc korun. Odstranění stavby pak může přijít na statisíce až miliony korun. Novela ale z fakultativně požadované zálohy podle § 90 exekučního řádu dělá prázdnou klauzuli, kterou pak exekutor nemá jak vynutit. Současně se totiž zrušuje možnost exekutora odepřít provedení úkonu nebo zastavení exekuce, pokud oprávněný na výzvu exekutora nesložil přiměřenou zálohu na náklady exekuce.
Naopak se možnost zastavit exekuci pro nesložení zálohy nově omezuje jen na případy, kdy oprávněný nesložil povinnou zálohu, jejíž výše u nepeněžitých plnění nic neřeší, nikoli zálohu ve výši skutečně potřebné k pokrytí nákladů exekuce. To může do budoucna znamenat, že exekutor bude postaven před povinnost provést exekuci i tam, kde k tomu nemá prostředky a kde je zřejmé, že z majetku povinného se tyto náklady pokrýt nedají. Otázka zní, zda je žádoucí a ústavně obhajitelné, aby se exekutor, který nemůže odepřít přijetí exekučního návrhu, kvůli provedení takové exekuce zadlužil a ohrozil tím chod a stabilitu jinak zdravě fungujícího exekutorského úřadu.
Rovněž povinné zastavování exekucí na exekuce na nepeněžitá plnění nepamatuje, a to i přesto, že jejich primárním účelem není zpeněžování majetku povinného. I přesto na ně dopadá pravidlo, že nedošlo-li v době tří let k vymožení částečného plnění na náklady exekuce, musí oprávněný buď složit další zálohu, nebo bude exekuce zastavena. V praxi je však spíše pravidlem, že exekuce na vyklizení nemovitosti se v případě aktivní procesní obrany povinného v tříleté lhůtě provést nedá, tím spíše nebudou ani částečně vymoženy její náklady, protože soudy v této době často ani nestihnou pravomocně rozhodnout o návrhu na zastavení exekuce podaném ve lhůtě dle § 46 odst. 6 exekučního řádu, což je podmínka toto, aby mohl exekutor exekuci začít provádět. Zde se pak v plné nahotě projevuje i Nejvyšším soudem zmiňovaná protiústavnost regulačního principu povinných záloh.
JUDr. Lukáš Jícha je soudní exekutor. Článek byl publikován v rámci partnerské spolupráce.
