Princip výměny je pro demokracii klíčový. U nás má ale spíš podobu kolosálního nesmyslu

PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Psal jsem tu minule, že v letní sezóně patřilo by se v médiích věnovat více pozornosti okurkám, zatímco my se místo toho zabýváme ředitelem BIS Koudelkou. Odvolávám (a klidně odvolám, co jsem odvolal). Ve skutečnosti se přece jen mluvilo o okurkách, o pěkně uleželých nakládačkách. Octovou zálivku tvoří zákon o zpravodajských službách z roku 1994 smíchaný do sladkokysela s rozhodnutím vlády, jímž je pan Koudelka pověřen zastupováním pana Koudelky od 16. srpna, dokud nebude příští vládou jmenován, aby nahradil pana Koudelku toliko pověřeného, anebo definitivně vystřídán někým jiným.

Jelikož tu jsme každodenními očividnými svědky toho, jak se hroutí právní stát, už jsme si zvykli. Jednou z pilířních zásad právního státu je, že se sám musí řídit svým právem a že jeho orgány nemohou činit nic, k čemu je zákon výslovně nezmocňuje. Pokud tedy zákon o zpravodajských službách upravuje jmenovací pravomoc vlády (dokonce po projednání s příslušným výborem Poslanecké sněmovny), týkající se ředitele BIS, ale vůbec se nezmiňuje o vládní pravomoci pověřit kohokoliv, aby ředitelskou funkci vykonával bez jmenování, řekl bych, že jednak máme přitroublý zákon a jednak jsme přítomni flagrantnímu porušení principů právního státu. 

Tady se ale ve skutečnosti vůbec neřešilo, jak mají věci běžet po právu, nýbrž jak se vyzout z politické šlamastyky. Proto je úplně jedno, jaké je postavení zákonu neznámého pověřeného ředitele, zato můžeme jásat, že i opozice (ba zdá se, že opozice především) se najednou projevila státotvorně a podpořila vládní postup. Že právní stát úpí? A kdo říká, že zrovna dnešní opozici jde o právní stát?

Mimochodem: z téhož roku (1994) máme i zákon o Bezpečnostní informační službě. Kdyby někdo chtěl hledat odpovědi na otázky související s její organizací (samozřejmě – na ty, které nepodléhají utajení), předem mu radím, aby se do toho zákona ani nedíval. Jednak se s nimi vyrovnává pouhopouhým jedním odstavečkem jednoho paragrafu (v němž praví, že postavení a působnost BIS upravuje zvláštní zákon, čímž je míněn právě ten o zpravodajských službách), jednak z jeho více než sto padesáti ustanovení je zhruba 85 % už léta zrušeno (povedený zákon o státní službě snad ani nemá smyslu komentovat).

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jak u nás nakládáme s principem výměny vysokých úředníků?
  • A proč bychom se měli vrátit k právnímu principu ostrakismu?
sinfin.digital