Zapomenutá nejen prvorepubliková tradice aneb Proč už nemáme v ústavě viceprezidenta?

Karel Havlíček

PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Včera jsme si připomněli výročí založení samostatného československého státu. O jeho ústavním režimu je všeobecné povědomí už spíše jen matné. Přímá paměť po sto a třech letech dávno vymizela, tradice se příliš nepěstuje a se škrtáním v osnovách (pod heslem: mají toho moc, dějiny už byly, vražte tam místo toho nějakou moderní „gramotnost“) není mnoho šancí, že by se někdo k prvorepublikovému odkazu nějak zvlášť hlásil. Takže klopotně objevujeme věci dávno objevené, a to ještě jen v tom lepším případě. A lepších případů v této době zrovna nazbyt není.

Prozatímní ústava byla křehká a její trvání nedlouhé. Přece jen však hned v prvním znění z 13. listopadu 1918 mezi svými (pouhými) dvaceti paragrafy obsahovala ustanovení, podle kterého, „je-li prezidentovo místo uprázdněno, vykonává zatím jeho práva vláda, která může jednotlivými úkony pověřit svého předsedu.“ Za pár měsíců, stále ještě v prozatímním ústavním stavu a jistě pod patronací Masarykovou, dochází k novelizaci. Od května 1919 zní příslušné ustanovení takto: „Je-li místo presidentovo uprázdněno, nebo není-li president s to, aby pro chorobu svůj úřad vykonával, přísluší výkon jeho práv vládě, která může jednotlivými úkony pověřiti svého předsedu. Trvá-li taková choroba déle než měsíc, zvolí Národní shromáždění náměstka presidentova. Úřad jeho trvá, dokud překážka neodpadla. Pro volbu náměstka platí totéž, co pro volbu presidenta republiky.“

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Potřebujeme svébytnou variantu viceprezidentství?
  • A jaký může mít takové pojetí háček?
sinfin.digital