PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Z médií na mě v týdnu vyskočil pojem „replikační krize“. Já mám rád, když se pro označování věcí a jevů, které se nám nejspíš zdají celkem banální, hledají termíny, jež z banalit činí alespoň pro oko záležitosti důležité. Přijde mi to takové probuzené (woke), světácké (global) a zároveň obrozenecké (inovativní).
„Replikační krize“ se tentokrát chytla profesora Mendelovy univerzity Vojtěcha Adama. Pomiňme, že to může pěkně zavařit bývalému ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi. Už mi jeden známý se dvěma vysokoškolskými tituly tvrdil, že ti dva jsou příbuzní! Když jsem namítal, že první je příjmením Adam a druhý Vojtěch, mávl rukou a zeptal se mě, jestli už jsem slyšel, jak se dají věci upravovat ve fotoshopu. Tak nevím, a proto říkám: pomiňme to. A navíc jsem tak trochu podjatý. Když se jmenujete Karel Havlíček, už vám ani neříkají „Borovský“ – už si leckdo myslí, že jste ten bývalý místopředseda vlády...
Replikační krize tkví v tom, že v empirických vědách se vyžaduje opakovatelnost a ověřitelnost, ale leckdo s tím zejména v poslední době zachází příliš volně. Ve skutečnosti to tak asi bylo vždy, jenže neexistoval software, který by tak snadno podobné příklady objevil.
Profesor Adam se údajně zpronevěřil etickým principům vědecké práce a svými kritiky je podezírán z toho, že záměrně upravoval obrazová data ve svých článcích. Chemickým malůvkám ovšem jako právník zhola nerozumím, takže to hodnotit opravdu nemohu. Ale že to asi není „nějaká lecjaká věc“, naznačuje třeba stanovisko tak úctyhodné instituce, jakou je Česká konference rektorů, která V. Adama vyzvala, aby to vše vysvětlil, „protože jeho chování vrhá špatné světlo jak na vnímání úrovně vědecké a výzkumné práce v ČR, tak ohrožuje reputaci české vědy v zahraničí“.
