FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Evropská komise opět hodnotí stav naší spravedlnosti a právního řádu. A opět se dozvídáme, že s právním státem na tom nejsme tak zle, ale s korupcí, veřejnými zakázkami, dotacemi a dalšími evergreeny je to horší, nějak nám to nejde a měli bychom si pořádně drbat bradu. Nevím přesně, jaké kapacity na tohle v Bruselu nasazují, kteří špičkoví právníci formulují ta brilantní kontrolní hlášení, od koho berou podkladové informace, jaká jsou kritéria hodnocení toho či onoho jevu.
Když sledujeme, jak jsme měli možnost ve dnech právě uplynuvších, například debatu o „dluzích“ českého zákonodárství, kterému se nedaří zapracovat do našeho právního řádu některé evropské směrnice (podle propočtů ministra pro legislativu Michala Šalomouna je momentálně v tomto kritickém stavu 22 transpozic), musí leckoho napadnout, zda právo v evropském prostoru je skutečně černobílé, nebo zda jsou protagonisté toho příběhu prostě jen barvoslepí či trpí nějakou právní diplopií. Při vší úctě k bohulibým argumentům pana ministra nemohu se vyhnout dojmu, že jejich esencí je jistá naivita. Tvrdí-li totiž, že nám - České republice - nikdo evropské předpisy nediktuje, nýbrž že se na jejich tvorbě sami podílíme, že máme „možnost aktivně ovlivňovat podobu evropské legislativy, u jejíž tvorby jsme vždy od samého počátku, takže je jen na nás, abychom si vybojovali kompromisy, které jsou pro nás důležité,“ není to nic jiného než proslulá pohádka o chytré horákyni.
