Pozná pan prezident rozdíl mezi výjimkou a systémovou odlišností?

PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Bylo by opravdu skvělé, kdyby se našel nějaký politik (státník), který by pochopil princip rovnosti. Teoreticky vzato: měl by se najít, jestliže byl do svého křesla nesen na vlně demokracie a právního státu, která rovnost organicky vyžaduje a předpokládá.

U prezidenta republiky by to člověk snad ani nemusel mít potřebu zkoumat. Vždyť je to osoba čelná, které je zajisté svatý model „první mezi rovnými“. Určitě ví, že mocenský stůl v demokracii není nějaká předsednická katedra, za kterou si lze dřepnout a hledět na démos shora, nýbrž že tento nezbytný kus nábytku je zatraceně kulatý, takže jen dohoda těch, kteří kolem něj zasedají, umožňuje stanovit, kdo mluví dříve a kdo později. Dosud bylo možno prvnímu českému přímo volenému prezidentu vytýkat leccos, ale rozhodně ne neschopnost nahlížet pod povrch, do podstaty věcí. Tentokrát ale inženýr Zeman žalostně selhal v jednoduchých počtech.

Jde samozřejmě o konstrukci státu a práva, proto mě to tak zaujalo, a proto se mne dotkla bídná nevědomost prezidentových slov. Jednou z ekonomických zákonitostí (pozor: nikoliv politicky vždy subjektivně formulovaných zákonů, nýbrž objektivních zákonitostí) této konstrukce je, že vytváří jakýsi kanalizační obousměrný systém, který umožňuje nejen narýsovat úkoly moderního státu, ale také vytvořit toky prostředků, jež zaručují, že bude z čeho zaplatit jejich plnění. Tuto zákonitost společnost musí respektovat, jinak by se stát přeměnil v hadr, o který si lze tak nanejvýš otírat boty. Jiná věc ovšem je, jak chytrými metodami se tento respekt realizuje.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Proč by se nás měla dotknout bídná nevědomost prezidentových slov?
  • A jak by měl stát nakládat s prostředky, které každému z nás fakticky zabavuje v průběhu určité etapy života s tím, že nám je v jiné etapě vrátí?
sinfin.digital