PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Tento týden stát nepracoval. To je samozřejmě příznivější, než když pracuje usilovně, leč omylem míří opačným směrem, než by měl. Stát však tentokrát seděl v parlamentních lavicích a hádal se o procedurální pravidla v souvislosti s paskvilem, jenž zve pandemický zákon.
Všichni vědí, že je pandemický zákon nesmysl. Ke krizovému řízení země musí a má stačit jeden krizový zákoník, v němž budou po pečlivé analýze ústavní konformity sdružena všechna základní krizová pravidla a obsaženy všechny potřebné zmocňovací normy. Na tomto základě pak mají příslušné exekutivní orgány vydávat podzákonné normativní akty, nikoliv nějaká obtížně specifikovatelná mimořádná opatření – ta mají být obsahem individuálních správních aktů přezkoumatelných ve správním soudnictví.
To my ne. My přijímáme zákony salámovou metodou – co krizový problém, to speciální krizový zákon. Jen nejsme důslední. Nevím, co je to za legislativní zmetek – zákon proti koronaviru. Proč nevyužít příležitost a nepřijmout hned pěkně systematicky speciální zákony proti alfě, betě, deltě, omikronu a všem dalším písmenkům, která nepochybně přijdou? A proč nezřídit krizové ministerstvo (dřív jsem si myslel, že by k tomu byla potřebná novelizace kompetenčního zákona, ale způsob, jakým se to po volbách vyřešilo, mě usvědčil z omylu), které by nemělo na práci nic jiného než zkoumat, z čeho by mohl nastat v budoucnu průšvih, jenž by bylo záhodno řešit dalším samostatným zákonem. Nápověda: prakticky z čehokoliv. Ve středu kupříkladu začalo hrozně foukat…
Všiml jsem si ještě tento týden, jak senzační marketingový efekt mají mapy všeho druhu. Vždycky, co si vzpomínám, to bylo tak, že děti milují mapy. Tedy: já si pamatuji, že je z nějakých důvodů milovali kluci, ale to bych si dnes bez bázně tvrdit nedovolil. Našel jsem ve středu na Seznamu „Mapu vzdělávacího ne/úspěchu“, na které se, jak říká sociolog D. Prokop, ukazuje, že velké nerovnosti ve výsledcích vzdělávacího systému jsou problémem mikroregionů, na něž je třeba se zaměřit. Kromě regionálních periferií u státních nebo krajských hranic jsou to prý „ostrůvky vzdělávací neúspěšnosti“, takže bacha si mají dát třeba v Trhových Svinech nebo v Hořicích.
