GLOSA VÁCLAVA VLKA | Psát každý týden něco geniálního je nemožné. Psát každý týden něco, abych něco napsal, je zase únavné. Ten pocit stíhá nejen mě, jako autora pravidelného sloupku, stíhá totiž zřejmě i ostatní právní profesionály, když mají rozhodovat o našich osudech. Navíc je leden, který přináší pocit chmurného počasí a bezmoci. Upadnete potom do depresí a repetitivního náhledu na svět, vše se opakuje.
Do depresí určitě upadla Vlasta Parkanová trestně stíhaná se svým náměstkem za nákup letadel Casa. V tomto týdnu skončila kauza definitivně úplným zproštěním, resp. tím, že nejvyšší státní zástupce se rozhodl nepodat dovolání. Nebudu vkládat žádné odkazy, kauza je natolik veřejně známá, že o ní každý ví své. Rozhodující jsou snad data. Nákup se uskutečnil v roce 2009, obviněna byla v roce 2012, soud začal v roce 2017, a celá taškařice skončila v roce 2022. Deníky se plní titulky „Jak státní zástupci beztrestně mučili exministryni“, „Stíhání Vlasty Parkanové definitivně skončilo!“ a tak podobně.
Kdyby teď nějakou sebereflexi projevili státní zástupci a policisté a zkusili se na to podívat lidsky, se slovy „promiňte“. Ani nemusím číst, co řeknou, protože určitě řeknou, že věc je složitější, musíme se seznámit s rozsudky (míněno veřejnost) a nejkrásnější větu – na důvodnosti trestního stíhání si stále trváme. Součástí spravedlnosti a jejího občas obtížného nalézání je uvědomění si, že do ní patří i pokora, odpovědnost a připuštění si faktu, že každý z nás je chybující. Co platí pro právní profesionály, platí i pro ty vykřikující novináře, kteří „jen informovali“. Protože justice, to je spravedlnost ve všech směrech a k ní patří i osobní morální odpovědnost.
