V úplatcích ve fotbale se státní zástupci vyznají, politická rozhodnutí by ale měli nechat být, glosuje Václav Vlk

GLOSÁŘ VÁCLAVA VLKA | Vyvrcholila kauza CASA a Vlasty Parkanové. Sice jen na soudu prvního stupně, ale dost ultimativně. Řeč pana státního zástupce byla dlouhá. Trvala devět hodin a jejím obsahem bylo přesvědčování soudu o tom, že vlastně v ruce nic nemáme, ale i tak bychom měli věc posoudit. Je to takový nosný rys těchto kauz. Obvinit a dlouho, dlouho stíhat. Vždy se to vysvětluje tím, že je kauza složitá. Obávám se, že hlavně je to proto, že po počátečním nadšení se zjistí, že buď jde opravdu o politické rozhodování a pasovat na to trestní právo je extrémně složité a pak už nikdo neví, co s tím, nebo jako v případě pana premiéra se to prostě rozhodnout moc nechce a nedaří.

Skromně se domnívám, že by v tomto směru měla přijít významná sebereflexe ze strany státního zastupitelství. Uvidíme, jak se k tomu postaví.

Jistou nápovědou je však kauza zátahu proti úplatkům, tuším čtrnácté divize fotbalové soutěže. Státní zastupitelství se opětovně vrhá tam, kde to umí a kde svoji kariéru začalo, tzn. tam, kde se uplácí za živé, dá se to hezky nahrávat na odposlechy (už zase ty odposlechy!) a každý tomu rozumí. Je to taková pivně klobásová aféra. U piva se to hezky probere, zjistíme, kolik máme fotbalových funkcionářů a že to jsou lidé, kteří nejsou příliš odlišní od fotbalových hooligans, jak co se týká slovníku, tak způsobů.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital