Žabí syndrom a žalostná institucionální politika. Proč se nedaří zlepšit stát?

PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Protože je léto, měly by se řešit okurky. Jenže jsme v neortodoxním Česku, takže řešíme šéfa BIS. Říkám „řešíme“, jako bychom se na tom nějak podíleli my všichni. To jsou ovšem zjevné nepravdy, fake news, podobně jako v případě nejvyššího státního zástupce, hlavního hygienika, předsedy olympijského výboru či jiných funkcionářů horního ranku. Nepodílíme se na tom ani milimetříkem, jen jsme médii vtahováni do dějů, o kterých jsme dříve ani neuvažovali. Ani se na tom nemáme co podílet – od toho máme demokratický mechanismus moci a právní stát, které zakazují, aby se s institucemi zacházelo jako s hadrem.

Přesto tak s oblibou činíme. Teprve když média přestane kádrování toho či onoho bavit, zavře se tůň a občanstvo se lhostejně rozejde. Po shonu kolem jmenování Igora Stříže proběhla intronizace jeho nového náměstka Přemysla Poláka, který bude na Nejvyšším státním zastupitelství řídit klíčový úsek trestního řízení, bez nejmenší pozornosti. Zaplať pánbůh, chce se říci. V odborné úřednické funkci má dávat pozor ten, kdo jmenuje, a ten, který je jmenován. Nejsou to žádné volby ani plebiscit. Rozhodovat musí odbornost a splnění zákonných kritérií.

Nedávno jsem se při nějaké příležitosti sešel s naším evropským soudcem Janem M. Passerem (jeho dále uvedené myšlenky nejsou doslovnou citací, pouze parafrází). Hovořili jsme mimo jiné o tom, jaké jsou rozdíly ve vnímání anticovidových opatření v západní Evropě a u nás. „Problémy jsou věcně identické,“ řekl mi. „Ani řešení se v zásadě neliší. Jen respekt k institucím je na západ od našich hranic výrazně vyšší.“ A dokumentoval to případem skupiny lucemburských studentů. Ti měli odpoledne ve škole tělocvik a hráli basketbal. Po skončení výuky zůstalo několik z nich na hřišti a pokračovali ve hře. Přijela policie, plnoletým uložila tvrdé pokuty, nezletilé odvezla na služebnu, povolala rodiče a pěkně jim vytmavila, že takhle by to nešlo. Basketbal v rámci školního programu přípustný byl, hra po skončení školy už nikoliv. Krystal rozumu to zrovna není, ale pravidla jsou pravidla a instituce jsou instituce. „Rodiče samozřejmě nebyli nadšeni,“ uzavřel svou úvahu soudce Passer, „ale protestovat nikoho ani nenapadlo.“

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jaký máme v Česku problém s institucemi?
  • A jak se to ukazuje v dění kolem šéfa BIS?
sinfin.digital