V předávání rodinných firem nejde jen o právo, ale mnohem častěji o psychologii a o zamezení konfliktům, které vycházejí třeba z nevraživosti mezi sourozenci. Podle advokáta Stanislava Servuse, jenž o rodinných firmách přednáší na Vysoké škole ekonomické a provozuje tematický server Majitelefirem.cz, tomu mohou dobře posloužit například rodinné ústavy. „Nastavují pravidla a principy chování tak, aby rodina i byznys přežily. Aby rodina neskončila jako v seriálu Dallas a v obrovském konfliku,” říká partner kanceláře Dvořák Hager & Partners v rozhovoru pro INFO.CZ o novém fenoménu advokátního byznysu.
V poslední době se intenzivněji mluví o předávání českých rodinných firem. Skutečně k němu, soudě z vaší praxe, teď dochází častěji?
Podnikatelé začali zakládat firmy mezi lety 1990 až 1995. Dnes jim je tak mezi 50 a 70 lety, mnohdy jsou vyčerpaní a uvažují tak o předání. Dříve firmy primárně prodávali, většinou totiž nevěděli, jak to udělat jinak. Postupně se ale vyprofilovala řada rodin, které mají nástupce, nebo je u nich možné zvolit jiné rodinné řešení. Předávání firem tak postupně začalo nabývat na významu, jde o trend zejména posledních zhruba pěti let.
Problémem však je, že první generace má málokdy čas a prostor připravovat na převzetí další generaci. U řady rodin se to zasekne také na tom, že nemají manažersky schopné nástupce. Řeší se tak různé možnosti předání, nastavení rozličných struktur, včetně svěřenských fondů, nebo se sepisují například rodinné ústavy, která nastavují pravidla pro další generace a připravují je na jejich budoucí vlastnickou a správcovskou roli v rodinné firmě.
