Evropské soudy dále pokračují v ochraně zaměstnanců a jejich odpočinku. Poté, co Soudní dvůr EU rozhodl, že se nejpřísnější pracovní pohotovost bude počítat do limitu pracovní doby, určil Soudní dvůr Evropského sdružení volného obchodu, že do pracovní doby patří také cesta na místo, na kterém člověk obvykle nepracuje. Rozhodnutí, jež se původně týká norského policisty a zatím nevzbudilo příliš pozornosti, bude mít dopad i na české firmy.
Jak totiž připomíná advokát Tomáš Procházka, který je partnerem kanceláře Dvořák Hager & Partners, veškerý čas v životě zaměstnance je buď pracovní dobou, nebo dobou odpočinku.
„A dobou odpočinku je čas, kdy si může zaměstnanec dělat, co chce. Pokud mu však zaměstnavatel určí, že někam pojede dvě hodiny, přestává to být doba odpočinku. Protože tam jet musí, je to jeho práce. Čas se tak stává pracovní dobou,” shrnuje závěry, k nimž dospěl evropský soud Procházka.
