Stát přitvrzuje v bojuji proti praní špinavých peněz. Jaké povinnosti mají firmy?

Daniel Fridrich

PRÁVNÍ SERVIS | Jistě jste se už setkali s pojmem „praní špinavých peněz“ nebo „money laundering“. Běžný člověk věří, že se proti tomu zákonodárce snaží bojovat. Ne každému je však jasné, jak se těmto praktikám předchází, jaké nástroje se k tomu používají a kdo se boje proti praní špinavých peněz účastní. 

V České republice je základním předpisem v této oblasti zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Tento zákon bývá také označován jako AML zákon na základě anglického označení pro frázi „proti praní špinavých peněz“ – „Anti Money Laundering“ (dále jako „zákon“ nebo „AML zákon“). Jedná se o činnosti, kterými lidé zakrývají nezákonný původ peněz a snaží se, aby tyto peníze působily jako peníze získané legálně. 

Uveďme si to na příkladu pouličního prodeje drog. Dealer získá peníze v malých bankovkách, ty vymění za větší, aby neměl bankovek plné tašky. Tyto peníze následně vloží na své bankovní účty. Tím je smísí s legálně získanými penězi na účtech. Za tyto „vyprané“ peníze si poté koupí auto nebo dům. Dále se může jednat o situace, kdy peníze putují na podporu nelegálních činností, jako je terorismus. Praní peněz se však nedopouští jen zločinecké organizace nebo ti nejhorší kriminální živlové. Může se to týkat i jinak do té doby bezúhonných osob, které se snaží vyhnout platbě daní, obcházet devizové překážky či snížit zisk svých akcionářů.

Kdo se účastní boje proti praní špinavých peněz? Je zde tendence zapojovat vedle státních institucí i širokou škálu subjektů ze soukromé sféry. Právě tyto subjekty se v rámci ekonomických aktivit s praním peněz často setkávají. Čím více subjektů bude zapojeno, tím spíše bude potírání praní peněz úspěšné.

Povinné osoby

AML zákon stanovuje povinnosti mnoha lidem i společnostem. Logika zákona je taková, že vymezuje konkrétní skupiny subjektů, jimž ukládá povinnosti a pouze tyto subjekty se musí AML zákonem řídit. Tyto subjekty jsou nazvány „povinnými osobami“. Zjednodušeně řečeno, povinné osoby jsou ti, kteří při své podnikatelské činnosti mohou přijít do styku s praním peněz.

Typickými povinnými osobami jsou banky a úvěrové instituce, osoby poskytující leasing, úvěry nebo peněžité zápůjčky. Při určitých činnostech jsou povinnými osobami také advokáti, daňoví poradci a osoby obchodující s uměleckými díly. V neposlední řadě se stanete povinnou osobou tehdy, pokud jako předmět svého podnikání nakupujete nebo prodáváte nemovité věci. Na druhou stranu, pokud nemovitost koupíte čistě jako „obyčejný člověk“ nebo ji sice koupíte jako podnikatel, ale pouze v rámci vedlejší činnosti, povinnou osobou nejste. Povinnou osobou je například developer, který se živí nakupováním, prodáváním a pronajímáním nemovitostí. Povinnou osobou oproti tomu nejste, pokud koupíte nemovitost za účelem rozšíření obchodních prostor.

Jak tedy poznáte, zda se na vás povinnosti podle zákona vztahují? Nejlépe si to ověříte s pomocí právníka, který na základě vaší oblasti podnikání určí, zda do okruhu povinných osob spadáte. Pokud ano, věnujte plnění povinností plynoucích z AML zákona náležitou pozornost, mimo jiné abyste se vyhnuli vysokým pokutám, o kterých budu mluvit dále v tomto článku. Pokud povinnou osobou nejste, nemusíte si s AML zákonem dělat těžkou hlavu.

AML povinnosti 

Jaké konkrétní povinnosti tedy povinné osoby mají? Existují dvě skupiny povinností. První skupina by se dala nazvat jako skupina obecná. Tyto povinnosti vyplývají už ze samotného faktu, že jste povinnou osobou. Za nejzásadnější z nich považuji Vypracování systému vnitřních zásad a Určení kontaktní osoby pro komunikaci s Finančním analytickým úřadem. 

Pokud jde o první zmíněnou povinnost, jde o interní dokument společnosti, ve kterém jsou uvedeny zásady, postupy a opatření v oblasti boje proti praní špinavých peněz. U určení kontaktní osoby pro komunikaci s Finančním analytickým úřadem (dále jen „FAÚ“) je důležité říci, že některé povinné osoby mají zároveň povinnost volbu této osoby ohlásit FAÚ. V takovém případě může být nesplnění ohlašovací povinnosti sankcionováno pokutou ve výši až 1 milion korun.

Další skupinou povinností jsou ty, které se váží na konkrétní jednání v rámci činnosti povinných osob, např. uskutečňování jednotlivých obchodů a navazování vztahů s klienty. Tuto skupinu považuji za to nejdůležitější, co AML zákon upravuje. Dvě povinnosti této skupiny, které jdou ruku v ruce, jsou identifikace a kontrola klienta. Zákon vymezuje situace, kdy je nutné identifikaci a kontrolu provést. Jako jedno z kritérií používá hodnotu daného obchodu. Identifikovat klienta musí povinná osoba, pokud hodnota obchodu překročí částku 1 tisíc eur. Kontrola pak musí přijít, když hodnota transakce dosáhne hodnoty patnáct 15 tisíc eur nebo více. Zákon uvádí i další situace, kdy je třeba identifikaci a kontrolu provést.

Identifikace a kontrola

Řekněme si nyní, jakým způsobem se identifikace provádí. Základní princip je ověření totožnosti a podoby konkrétního člověka. Typicky se tyto údaje zjišťují z občanského průkazu, a to včetně podoby. Toto platí i v případě, že klientem je společnost. Nestačí tedy, aby se povinná osoba pro účely identifikace společnosti spokojila jen s údaji získanými z obchodního rejstříku. Je nutné ověřit totožnost osoby, která za společnost jedná. Stejně se postupuje, když je klient (tj. člověk či společnost) zastoupen na základě plné moci. Klientem je zastoupený člověk, ale k identifikaci se dostaví ten, kdo ho zastupuje. Identifikováni jsou oba, avšak podoba je ověřena jen u zastupující osoby.

Kontrola zahrnuje zejména získání informací o daném obchodu a podnikání klienta a přezkoumání zdrojů majetku, který má být předmětem obchodu. U klienta-společnosti dále v rámci kontroly musí povinná osoba odkrýt vlastnickou strukturu společnosti a její skutečného majitele. Je zde tedy snaha o odhalení toho, jací konkrétní lidé se na fungování společnosti podílí.

Prakticky půjde o to, že klient povinné osobě k identifikaci předloží potřebné doklady. V rámci identifikace pak může pomocí čestného prohlášení sdělit informace o jeho podnikání, zdroje jeho příjmů (např. že majetek nabyl darováním) a k tomu předloží dokumenty, kterými jeho prohlášení potvrdí (např. darovací smlouvu, výplatní pásky nebo výpis z účtu). Povinná osoba si tyto podklady vyhodnotí a posoudí.

Výsledkem identifikace a kontroly není odhalení konkrétní trestné činnosti nebo osob, které se jí dopouští. Výsledkem je zjištění, zda v daném případě existuje podezření, že situace představuje riziko praní špinavých peněz. Pokud podezření vznikne, musí se podezřelý obchod nahlásit FAÚ, který podnikne potřebné kroky. Právě FAÚ má hlavní působnost v oblasti kontroly plnění AML povinností a je oprávněn k udělování vysokých pokut. Např. za nesplnění povinnosti identifikace a kontroly hrozí pokuta ve výši až 10 milionů korun, při opakovaném porušení až 30 milionů korun a u finančních institucí až 130 milionů korun. Na identifikaci a kontrolu navazuje také povinnost získané údaje uchovávat po dobu 10 let pro případ, že by v budoucnu vyvstala potřeba tyto údaje dále použít.

Daniel Fridrich je advokát v advokátní kanceláři Z/C/H Legal.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital