PRÁVNÍ SERVIS | Výklad ministerstva vnitra vzal radnicím možnost zvýšit daň z nemovitostí v konkrétní části obce a šel tak proti příslibu ministerstva financí i stanovisku finanční správy. Jasno ve prospěch samospráv udělal až Ústavní soud. Další změny může přinést vládní konsolidační balíček.
Novela zákona o dani z nemovitých věcí, účinná od roku 2021, slibovala obcím pravomoc zvyšovat takzvaný místní koeficient daně z nemovitých věcí v konkrétní části obce a dávala jim možnost vybrat více peněz do obecního rozpočtu. Tento cíl byl výslovně uváděn Ministerstvem financí jakožto předkladatelem novely. Generální finanční ředitelství se taktéž přidalo s výkladovým stanoviskem, kdy potvrzuje, že skutečně lze část obce definovat konkrétními pozemky, v praxi tedy soupisem parcelních čísel. Následný rozdílný a velmi restriktivní výklad ministerstva vnitra byl pro obce, které institutu začaly využívat, velkým překvapením.
Ministerstvo považovalo za část obce jen „část území obce, které je souvislého charakteru, zpravidla historicky vzniklé městské čtvrti a dřívější samostatné obce či osady“. Resort tento pojem vykládá jako ekvivalent k pojmům osada, místní část, čtvrť a podobně, a je toho názoru, že jde o ucelenější lokalitu, ve které se nachází více nemovitých věcí, mezi nimiž existuje věcná a místní souvislost. Zejména pro menší obce bez takového vnitřního členění to byl zcela neřešitelný problém.
Radikální řešení
Ministerstvo vnitra disponuje zákonnou pravomocí pozastavit účinnost obecně závazných vyhlášek. Může následně vyzvat obce k nápravě a také případně předložit návrh na zrušení takové vyhlášky k Ústavnímu soudu. Ministerstvo tak na místo řešení výkladového nesouladu přistoupilo k silovému řešení v podobě využívání výše zmíněné pravomoci.
Víme přinejmenším o desítce případů, kdy ministerstvo pozastavilo účinnost vyhlášek a vyzvalo obce k jejich úpravě. Část obcí zrušila vyhlášku úplně, další použily jiný nástroj. Tím se stal zvláštní koeficient 1,5 pro průmyslové objekty, který však lze aplikovat jen na území celé obce bez rozdílu. Některé obce vymezení části obce upravily tak, aby jej přiblížily představám ministerstva o souvislém území, ale přesto se opakovaně setkávaly s neúspěchem (například Dobříš).
Sjednocení Ústavním soudem
Velkou službu všem samosprávám udělala obec Řepov ve Středočeském kraji, která se rozhodla neustoupit a utkat se s ministerstvem vnitra před Ústavním soudem. A vyplatilo se. Ústavní soud dal ve svém nálezu Pl. 24/23 ze dne 18. července 2023 této obci za pravdu a posvětil vymezení části obce konkrétním souborem nemovitostí. Ústavní soud tímto rozhodnutím zavedl precedentní výklad, tedy že je možné podrobit dani z nemovitosti, vyjádřené koeficientem, konkrétní soubor pozemků, a ne pouze obecnou část obce (neurčitý okruh pozemků).
Ústavní soudci podrobili vyhlášku standardnímu čtyřbodovému testu, konkrétně kontrole pravomoci obce vydat obecně závaznou vyhlášku, dodržení mezí samostatné působnosti, nezneužití stanovené působnosti a nakonec „rozumnosti“ vyhlášky.
Ústavní soud vycházel nejen z textu vyhlášky, ale také z jejího zdůvodnění. V tomto obec Řepov hájila zdanění jakožto kompenzaci za zvýšenou ekologickou zátěž na jejím území, která je způsobena průmyslovou výrobou probíhající v areálu. Takový postup považoval soud za logický, naopak nespravedlivým by podle něj bylo stanovit místní koeficient i na okolní pozemky s jiným využitím jen proto, aby bylo možné vyšším koeficientem zasáhnout cílené průmyslové objekty.
Ústavní soud výslovně uvádí, že vyhlášku „nelze považovat za diskriminační či porušující princip rovného zacházení, neboť je ospravedlněna objektivními a racionálními důvody“. Svým rozhodnutím také potvrzuje ústavní právo obcí na samosprávu a uvádí, že vydáním vyhlášky dochází k „naplnění ústavního principu samosprávy a subsidiarity politické moci“. Jsou to právě a především místní samosprávy konkrétní obce, které dokáží nejlépe zohlednit a posoudit negativní externality spojené s konkrétními nemovitostmi.
Ústavní soud dále uvádí možnosti, kterými se proti zdanění může bránit naopak vlastník nemovitosti. Vlastníkům nadále zůstávají možnosti obrany ve formě zejména správního a následně případně soudního přezkumu rozhodnutí příslušného finančního úřadu. V rámci něj má soud posoudit případnou libovůli či diskriminaci vlastníků nemovitosti ze strany obce. Správní soudnictví tak může svými rozhodnutími v budoucnu přinést další upřesnění v této oblasti.
Spolupráce advokátních kanceláří a samospráv
Naše advokátní kancelář připravovala v poslední době pro obce a města návrhy výše zmíněných daňových vyhlášek, proto pro nás byla celá kauza zásadní a průběžně jsme ji sledovali. Aby byla úprava daně z nemovitých věcí účinná pro následující rok, muselo dojít k nabytí platnosti nejpozději do 1. října. Zářijová zastupitelstva tak byla poslední šancí, kdy se takové zdanění mohlo schválit. Načasování rozhodnutí Ústavního soudu bylo v tomto ohledu ideální.
Podle našich informací ministerstvo promptně zareagovalo na rozhodnutí Ústavního soudu a svůj výklad změnilo. Pokud tedy obce před těmito událostmi nechápaly situaci, nebo se nechaly od přijetí podobné vyhlášky odradit, nastal ten správný čas k vydání obecně závazné vyhlášky.
V neposlední řadě ale musíme upozornit na další možné změny v oblasti daně z nemovitých věcí. Místního koeficientu se zřejmě dotkne i hojně diskutovaný konsolidační balíček. Návrh zákona na jedné straně přesněji definuje část obce jako katastrální území, zároveň ale umožňuje vymezit specificky jednotlivou skupinu nemovitostí, a to formou opatření obecné povahy. Tento postup má posílit procesní postavení dotčených vlastníků. V tomto případě by pak velmi záleželo na rozhodovací praxi správních soudů, které budou rozhodovat o návrzích na zrušení předmětného opatření obecné povahy. Z postupného sjednocování soudní praxe se tak může stát běh na dlouhou trať. Není ale třeba předbíhat, návrh ještě může doznat změn. Minimálně pro nadcházející rok máme ale díky Ústavnímu soudu jasno.
Autorem článku je Martin Juřík z advokátní kanceláře PETRÁŠ REZEK, která je partnerem rubriky Právní servis na INFO.CZ a garantem oblastí občanského, rodinného práva a správního práva.
