Evropská unie má velké plány s regulací digitálního prostředí. Představila je prostřednictvím aktu o digitálních službách (DSA) a k němu připojeného aktu o digitálních trzích (DMA). Legislativní proces je sice teprve na začátku, zamýšlená pravidla by ale mohla přeskládat celý trh. INFO.CZ je tak rozebírá s partnerem Rowan Legal Michalem Nulíčkem.
Jak současné plány Evropské komise na digitální regulaci hodnotíte?
Plány samotné hodnotím pozitivně, byť jsou velmi ambiciózní, rozsáhlé a dosavadní kroky komise probíhají až překotně rychle. Je pravda, že od vydání směrnice o elektronickém obchodu před desítkami let, která měla za cíl komplexněji regulovat internetové platformy a další on-line zprostředkovatelské služby, se internet zásadně proměnil. Vznikly úplně nové technologie, služby a business modely, které konzumuje obrovské množství uživatelů (nejen) v celé EU, přičemž zájmy těchto uživatelů jsou často v rozporu nejen se zájmy provozovatelů oněch služeb, ale i subjektů, které tyto platformy využívají k obchodním nebo jiným účelům. To samé platí i o vztahu mezi platformami a těmito subjekty.
DSA se snaží uživatele platforem (ať již spotřebitele, nebo obchodníky) chránit před řadou rizik – od těch, která jsou vyvolaná dostupností nezákonných a nebezpečných výrobků, přes rizika vyvolaná skrytou reklamou, až po ta, která vyplývají z možného zneužití platforem např. pro manipulaci veřejného mínění. Na DSA hodnotím velmi pozitivně to, že povinnosti příslušným platformám škáluje zejména podle jejich druhu a velikosti – to je aspekt, který mi u některých posledních legislativních počinů komise trochu chyběl.
DMA pak míří na největší celosvětové hráče, kteří působí v roli tzv. gatekeepers – typicky se jedná o notoricky známé nadnárodní internetové společnosti, které mají enormní tržní sílu a ovládají jimi vytvořenou digitální infrastrukturu, na které jsou ostatní hráči závislí, často k ní neexistuje alternativa. Snahou je mj. oslabit ambice velkých platforem jejich pozice „zabetonovat“ a dál prohlubovat závislost uživatelů internetu na jejich službách a tím podpořit startupy a nové, inovativní podniky. Tohoto cíle by mělo být dosaženo prostřednictvím nového soutěžního nástroje, který bude působit vedle těch současných, zejména vedle institutu zneužití dominance. Na rozdíl od něj jsou ale nová pravidla aplikovatelná cíleněji (na definovanou kategorii gatekeeperů) a především působí ex ante – tedy dopředu, jaksi preventivně, mj. prostřednictvím systému příkazů a zákazů, kterými by se ty největší platformy měly řídit.
Evropská komise v této souvislosti slibuje lepší ochranu spotřebitelů, láká je třeba i na příslib bohatší nabídky zboží za nižší ceny. Jak toho dosáhne?
Ochrana spotřebitelů je významným motivem obou legislativních návrhů. DSA na ni jde přes přímou regulaci platforem novými pravidly, která mají spotřebitele např. chránit před nelegálním (i potenciálně nebezpečným) zbožím a službami a umožnit jejich jednoduché odstranění, před neprověřenými obchodníky, před skrytou reklamou, před netransparentní a svévolnou moderací uživatelského obsahu apod.
Větší nabídku služeb ale reálně může přinést spíše DMA, která se snaží posílit pozici existujících a nových konkurentů největších platforem, jakož i obchodníků, kteří tyto platformy využívají pro nabízení výrobků a služeb spotřebitelům. Zejména lepší a nová konkurence by na konci dne mohla a měla mít zmíněný efekt rozšíření nabídky služeb a potenciálně i snížení cen pro spotřebitele.
Nová pravidla mají podle Evropské komise podporovat rovněž inovace a konkurenceschopnost. Když to zjednodušíme, mohlo by se to povést tím, že ti největší hráči, kteří mají často až dominantní, nebo dokonce svým způsobem monopolní postavení, budou mít více povinností a budou silněji regulováni než dnes?
Ano, zjednodušeně se dá říci, že DMA se snaží podpořit inovaci a konkurenceschopnost novými pravidly hospodářské soutěže, která doplní ta existující a budou se vztahovat na největší platformy. Tato nová pravidla se ale na rozdíl od současných pravidel nebudou nutně týkat tzv. dominantních hráčů (podle příslušné definice), uplatnit by se měla na hráče v nově zavedené pozici tzv. gatekeeperů s dostatečně silným postavením. To je definováno sice obecně (vliv na trh, význam ve vztahu obchodních zákazníků a uživatelů a pevné postavení na trhu), ale příslušná kritéria jsou kvantifikovaná v konkrétních ukazatelích, jako jsou obrat a tržní kapitalizace a počet uživatelů a obchodních zákazníků.
Poslední slovo v tom, zda DMA bude dopadat na konkrétní platformu, bude mít patrně komise. Díky objektivně kvantifikovaným ukazatelům by přitom určení gatekeepra mělo být snazší oproti v praxi obtížné analýze dominantního postavení. Platforma, která bude označena za gatekeeera, bude jednak podléhat systému příkazů a zákazů v soutěžním chování, současně bude podléhat pravidelnému reportingu a průběžnému dozoru ze strany komise. Teprve praxe ukáže, zda se komise nebude bát např. přikázat, aby provozovatel platformy převedl některé své aktivity na jiného, pokud to vyhodnotí jako nezbytné pro zachování konkurenceschopnosti trhů.
Jak by se do budoucna mělo bojovat s nelegálním obsahem?
Systém pro boj s nelegálním obsahem navržený v DSA je velmi robustní. Týká se zejména poskytovatelů služeb tzv. hostingu, které umožňují nahrávání uživatelského obsahu – tedy jakéhokoliv obsahu, který na danou platformu mohou nahrávat uživatelé včetně obchodníků. Základním prvkem boje s nelegálním obsahem je posílení a rozšíření systému „notice and takedown“, dle kterého daná platforma není odpovědná za uživatelský obsah, který nemusí monitorovat, ovšem za předpokladu, že promptně odstraní jakýkoliv obsah, který je jí jako nezákonný nahlášen.
Podle velikosti a typu platformy k tomu kaskádovitě přibývají další povinnosti – od pravidelného reportingu v oblasti úprav obsahu, přes odůvodnění každého rozhodnutí o odstranění obsahu, až po povinnost „vykázat“ uživatele, kteří systém zneužívají – ať již pravidelným nahráváním nezákonného obsahu na platformu, nebo naopak opakovanými neodůvodněnými žádostmi o jeho odstranění. Ty úplně největší platformy musí samy povést analýzu všech systémových rizik, včetně rizik souvisejících s nezákonným obsahem, a přijmout odpovídající opatření, která budou pravidelně auditována.
A co všechno vlastně nelegálním obsahem bude?
To je velmi dobrá a důležitá otázka! DSA vychází z myšlenky, že co je nelegální off-line, by mělo být nelegální i on-line. S tím lze v principu souhlasit. Následně doplňuje, že nelegálním obsahem je ten, který je sám o sobě nelegální a porušuje právo EU nebo některého členského státu. To je již velmi široká definice a bude patrně pokrývat předpisy na ochrany duševního vlastnictví, předpisy v oblasti bezpečnosti výrobků, nebo úpravu nenávistného projevu či diskriminačního projevu či obsahu. Již v tomto ohledu se předpokládám povedou debaty mj. proto, že platformy nebudou patrně schopny posoudit, resp. ověřit rozpory se všemi předpisy.
Nejproblematičtější však vidím to, že podle recitálů (důvodové zprávy) DSA by za nezákonný obsah měl být považován nejen nezákonný obsah samotný, ale i obsah, který se týká nezákonných aktivit. Byť zde myšlenka může být legitimní a může mířit např. na odkazy na zdroje s nejzávažnějším nezákonným obsahem, současně kladou na platformy obtížně splnitelný požadavek dodatečných prověřování, zjišťování dalších informací a kontextů a jejich náročného posuzování. To se mi na první pohled zdá být za hranou toho, co je v praxi realizovatelné, resp. co lze po platformách spravedlivě požadovat.
Nehrozí naopak, že za něj může být například v rámci konkurenční boje či snahy o korektnost něco, co takováto kritéria fakticky nesplní?
Stát se to samozřejmě může a DSA se snaží nastavit pravidla pro řešení takových situací, resp. zmírnění dopadů dříve zmíněného systému notice and takedown. V případě odstranění nebo znepřístupnění obsahu musí poskytovatel služby ihned informovat uživatele, který obsah na službu nahrál, o jeho odstranění nebo znepřístupnění. Informace zahrnuje i detaily, jako jsou důvody odstranění a další informace včetně mechanizmu, jakým se uživatel (včetně například obchodníka, jenž na platformě nabízí zboží, které z ní má být odstraněné) proti rozhodnutí může bránit. Platformy od určité velikosti pak dokonce musí zavést systémy pro vyřizování stížností proti odstranění nezákonného obsahu, v rámci kterých budou tyto stížnosti včas a objektivně řešit. Stížnosti uživatelů, kteří systém hlášení nezákonného obsahu opakovaně zneužívají, by pak měly naopak dočasně neřešit.
Menší poskytovatelé budou v tomto ohledu oproti dnešku ve výhodě?
Nenazval bych to přímo tak, že budou ve výhodě, ale je pravda, že menší poskytovatelé by neměli být tolik zatíženi novou regulací a měla by se zlepšit jejich pozice vůči velkým platformám. V rámci DSA budou konkrétně ze specifické regulace on-line platforem vyňaty mikro a malé podniky, které nebudou muset zavádět některá nákladná a složitá opatření. V případě DMA je cílem, aby na tom menší poskytovatelé služeb a obchodní zákazníci platforem byli oproti dnešku skutečně lépe – neříkal bych vysloveně ve výhodě, DMA se spíše snaží napravit některé důsledky dnešní síly velkých platforem a závislosti menších hráčů na jejich digitální infrastruktuře, a předcházet dalším zneužitím obojího v budoucnu. Jestliže budou ustanovení DMA v praxi účinně vymáhána a dodržována, pak by se postavení menších poskytovatelů zlepšit mělo.
Legislativní proces je nicméně na samém začátku. Kdy je podle vás reálné, že by se podle nových pravidel mohlo začít postupovat?
Délku legislativního procesu v EU je poměrně náročné předvídat. Formálně může být samotný proces poměrně krátký, průměrná délka legislativního procesu u právního předpisu EU přijatého v rámci prvního čtení je kolem 15 měsíců. Nicméně s ohledem na důležitost a komplexnost navržené úpravy a současně kontroverznost některých jejích prvků očekávám delší diskuse v rámci Evropského parlamentu a Rady, navíc DSA i DMA budou patrně obsahovat legisvakanční lhůtu, která jejich účinnost odloží minimálně o několik měsíců. Celkově odhaduji, že pokud budou schválena, začne se podle nových pravidel postupovat nejdříve mezi lety 2023 a 2026.
