Američtí senátoři oživili plán, jak Trumpovi ztížit odchod z NATO. Už sám nic nezmůže | info.cz

Články odjinud

Američtí senátoři oživili plán, jak Trumpovi ztížit odchod z NATO. Už sám nic nezmůže

Skupina osmi amerických senátorů z obou hlavních stran znovu navrhla zákon, který by prezidentům omezil možnost vystoupit z NATO. Zatímco nyní tak může šéf Bílého domu učinit o své vůli, nově by potřeboval souhlas dvou třetin senátorů. Návrh přichází krátce poté, co list New York Times informoval, že současný prezident Donald Trump loni několikrát hrozil odchodem z aliance.

Bipartijní návrh ležel v Senátu už v loňském roce, zákonodárci ale o něm nikdy nehlasovali. Nyní jej v obměněné sestavě předkládají znovu. Pod návrh, který obsahuje ustanovení, že prezident může vystoupit z NATO či jej zcela zrušit jen se souhlasem dvou třetin senátorů, se podepsali čtyři republikáni a čtyři demokraté.

„Opakované hrozby prezidenta Trumpa, že vystoupí z NATO, jsou nebezpečné. Spojenci bojují po boku našich vojsk od druhé světové války a prezident Trump znevažuje tyto národy,“ konstatoval hlavní předkladatel návrhu, demokratický senátor Tim Kaine. Kromě něj je pod dokumentem mimo jiných podepsaný i Trumpův spojenec v horní komoře Lindsey Graham.

Kromě dvoutřetinové většiny pro vystoupení nebo zrušení NATO návrh omezuje i prezidentovu možnost finančně podporovat snahy o vystoupení z aliance. Také pro schválení peněz na podobné aktivity by Bílý dům nově potřeboval souhlas dvou třetin senátorů.

Pokud by se senátorům podařilo s návrhem uspět, USA by ujistily spojence o své loajalitě. V současnosti je totiž pouze na prezidentovi, zda bude americké angažmá v NATO pokračovat. Zatímco k přistoupení k mezinárodní smlouvě potřebuje šéf Bílého domu souhlas horní komory, k odstoupení tomu tak není. Kdyby se nyní Donald Trump rozhodl, že mu se spojenci došla trpělivost a smlouvu vypovídá, bylo by prakticky nemožné jej zastavit.

Jak to vidí soudy?

Prezident má oporu v několika předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, které mu v oblasti zahraniční politiky rozvázala ruce. Když se v roce 1979 rozhodl senátor Barry Goldwater zažalovat tehdejšího prvního muže USA Jimmyho Cartera kvůli odstoupení od obranné dohody s Tchaj-wanem a nastartování politiky jedné Číny, Nejvyšší soud řekl, že je to politické, nikoli právní téma. Boj by se podle soudců měl odehrávat mezi Kongresem a exekutivou a nezahrnovat justici.

Na precedent ze sporu Goldwater vs. Carter se odkázal i soudce obvodního soudu, který v roce 2002 posuzoval žalobu 32 zákonodárců na prezidenta George Bushe mladšího. Politikům se nezdálo odstoupení od smlouvy ABM o omezeních systémů antibalistických raket použitých proti raketovým nukleárním zbraním uzavřené mezi USA a Sovětským svazem v roce 1972. Také tehdy soudce konstatoval, že nejde o právní, nýbrž o politické rozhodnutí.

O verdikty justice se ale mohou opřít i předkladatelé návrhu na omezení Trumpovy možnosti odejít z NATO. Je pravděpodobné, že pokud by Bílý dům zákon napadl u soudu, prohrál by. Senátorům hraje do karet verdikt Nejvyššího soudu z roku 1952, kterým se soudci vypořádali se snahou prezidenta Harryho Trumpana využít ocelářský průmysl pro Korejskou válku. Soud tehdy omezil možnost šéfa exekutivy ignorovat hranice nastavení Kongresem.

Infografika: výdaje na obranu zemí NATO

Trump si stěžuje, NATO má ale podporu

Návrh Kaina a spol. se na scéně znovu objevil poté, co list New York Times informoval, že prezident Trump loni opakovaně hrozil odchodem USA z NATO. Trump dlouhodobě kritizuje spojence, že nedodržují dohodnutý výdajový limit. Státy aliance se v roce 2014 domluvily, že budou vydávat dvě procenta svého HDP na obranu. Ačkoli od té doby výdaje řady zemí stouply, v loňském roce kvótu splnily jen USA, Řecko, Estonsko Velká Británie a Lotyšsko. Lehce pod ní se pohybovaly Polsko, Litva a Rumunsko. Česko bylo s 1,11 % šestou zemí s nejmenším podílem výdajů na obranu.

Trump dal nespokojenost najevo během loňského aliančního summitu, na němž pohrozil, že bude vyžadovat dokonce čtyři procenta HDP. To v současné době neplní ani USA. Svým poradcům měl sdělit, že nevidí smysl aliance, která podle něj vysává Spojené státy. Při čtvrtečním představování aktualizované protiraketové strategie Trump finanční stránku znovu připomněl, zároveň ale v projevu zdůraznil svou „stoprocentní podporu“ Severoatlantické aliance.

NATO se těší velké podpoře mezi zákonodárci. Aliance je tématem, které dokáže spojit i jinak znesvářené republikány a demokraty neschopné se dohodnout na jiných klíčových věcech. „S tím, jak rostou ruské podvratné aktivity v regionu a za jeho hranicemi, je NATO důležitější než kdy dříve. Pro naši národní bezpečnost a pro bezpečnost našich spojenců v Evropě je klíčové, aby Spojené státy zůstaly zapojené a hrály v NATO aktivní roli,“ pravil republikánský senátor Marco Rubio, někdejší Trumpův protikandidát v prezidentských primárkách, jenž je také podepsán pod aktuálním návrhem na ochranu členství v alianci.

Je také zásadní rozdíl mezi výroky a skepsí prezidenta a reálnými kroky, které podniká jeho administrativa. Ta například prosadila dodávky zbraní na Ukrajinu, což byl krok, k němuž se zdráhala přistoupit vláda Trumpova předchůdce Baracka Obamy. V současném prezidentském období také došlo k navýšení výdajů na aktivity amerických vojsk v Evropě, zvyšuje se též počet cvičení se spojenci.

INFOGRAFIKA DNE:

Tenze mezi republikány

Senátní návrh ale kromě podpory NATO ukazuje i na přetrvávající rozpory mezi prezidentem a částí republikánských zákonodárců. Sněmovna reprezentantů ve čtvrtek jasnou většinou 362 hlasů proti 53 odmítla plán ministerstva financí zmírnit sankce proti společnostem napojeným na ruského oligarchu Olega Děripasku, jenž měl vazby na odsouzeného bývalého šéfa Trumpovy kampaně Paula Manaforta a patří mezi spojence ruského prezidenta Vladimira Putina. Proti plánu hlasovalo i 136 republikánských kongresmanů.

„Nedomnívám se, že by toto téma mělo dělit naše dvě strany. Ve skutečnosti by nás mělo spojovat. Kongres se musí v případě sankcí bránit proti partajní politice,“ konstatoval Mike McCaul, nejvýše postavený republikán v zahraničním výboru Sněmovny reprezentantů. Proti záměru ministerstva financí hlasoval i šéf sněmovní menšiny Kevin McCarthy.

Administrativa přesto může sankce uvolnit, jelikož se proti návrhu nevyslovil Senát. I tam se ale řada republikánů přidala k demokratickým kolegům. Celkem jedenáct konzervativněji smýšlejících senátorů hlasovalo proti administrativě. K zablokování ministerského záměru ale bylo třeba 60 hlasů. Odpůrcům se podařilo získat přesvědčit jen 57 členů horní komory.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud